Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 342/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.342.06 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to expiration of appeal period and lack of standing.

Numero d'incarto III.ÚS 342/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible. The applicant, convicted of fraud and extortion, sought to challenge final court rulings regarding guilt and sentencing. The court ruled the complaint inadmissible because it targeted decisions already covered by the final appeal rejected by the Supreme Court, and the applicant lacked standing for specific guilt findings related to other defendants.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it does not target the final judicial decision protecting the claimed right or if the complainant lacks standing to challenge specific parts of the judgment.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility expiration of appeal period lack of standing final appeal rejection Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 182/1993 Sb.
3, § 43 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 265i odst. písm. e) tr. řádu
stupně i rozsudku Krajského soudu v Ostravě, podal dovolání, které Nejvyšší soud dle § 265i odst. písm. e) tr. řádu odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 342/06

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ve věci navrhovatele D. K., zastoupeného Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem se sídlem 702 00 Ostrava 1, ul. 30. dubna 3128/2A, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2005 sp. zn. 3 To 97/2005 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004 sp. zn. 50 T 6/2001, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené nebo je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2005 sp. zn. 3 To 97/2005, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004 sp. zn. 50 T 6/2001 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 8 Tdo 52/2006, publikovaného na www.nsoud.cz, bylo zjištěno, že stěžovatel byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu a pokusu podvodu, trestného činu vydírání a omezování osobní svobody, proti výrokům o vině pod bodem 1, 2, 5 až 10, 15 až 19, jakož i výroku o trestu a náhradě škody, jak jsou obsaženy v usnesení soudu II. stupně i rozsudku Krajského soudu v Ostravě, podal dovolání, které Nejvyšší soud dle § 265i odst. písm. e) tr. řádu odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížnost nesměřuje, a proto, pokud stěžovatel nyní brojí proti týmž výše uvedeným výrokům Vrchního soudu v Olomouci, je v tomto rozsahu jeho návrh nepřípustným - nesměřuje proti rozhodnutí v řízení, spojeném s uplatněním posledního procesního prostředku k ochraně tvrzeného práva. Poněvadž stěžovatel napadl v ústavní stížnosti rozhodnutí soudu II. stupně v celém rozsahu, pak pokud směřuje proti výrokům o vině pod body 3, 4, 11 a 12, je jeho návrh podán osobou neoprávněnou - výroky o vině se vztahují k jiným obžalovaným a stěžovatel tak není dotčenou osobou. Výroky pod bodem 13 a 14 obžalovaný dovoláním nenapadl, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti nim, jak jsou uvedeny v předmětném usnesení, nepochybně uplynula, když odvolací soud rozhodl již 15. 8. 2005.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e), písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2006