Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 99/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.99.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as the Constitutional Court lacks jurisdiction over ordinary court fact-finding.

Numero d'incarto II.ÚS 99/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GLOBALSTAV spol. s r. o. against lower court rulings ordering payment of fines and costs. The complainant argued that ordinary courts violated her right to a fair trial by failing to objectively evaluate evidence and applying incorrect legal norms. The court rejected this claim, ruling that the Constitutional Court's role is limited to protecting constitutional rights and does not include supervising the fact-finding or discretionary evaluation of evidence by ordinary courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 83 Ústavy ČR: Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nemá právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů, pokud nebyla porušena ústavní pořádek.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction ordinary court fact-finding right to fair trial evaluation of evidence constitutional complaint dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
výroků rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že obecné soudy svým postupem porušily její základní práva garantovaná ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl.
čl. 90 Ústavy ČR
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy ČR.
§ 132 o. s. ř.
Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle § 132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle svého uvážení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. března 2006 v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudkyň Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky "GLOBALSTAV" spol. s r. o., se sídlem Stavbařů 39, Most - Velebudice, zastoupené JUDr. Věrou Rackovou, advokátkou se sídlem Obránců míru 3, Žatec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2005, č. j. 26 Cm 1377/98 - 34, a proti výroku II. a III. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, č. j. 11 Cmo 269/2005 - 59, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění.

Včas zaslanou ústavní stížností splňující i ostatní formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, resp. výroků rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že obecné soudy svým postupem porušily její základní práva garantovaná ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy ČR.

V záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze ve výroku II. výše citovaný rozsudek prvostupňového soudu, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku (žalobce TGB SEVEROZÁPADNÍ ČECHY s. r. o.) částku 7. 020 Kč a náklady řízení ve výši 3. 312 Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku, a v částce 1. 340 Kč byl návrh vedlejšího účastníka zamítnut. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. napadeného rozsudku).

Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nehodnotily v řízení objektivně důkazy a neaplikovaly správně příslušná ustanovení hmotněprávních i procesních norem. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí nevypořádaly řádně se spornými skutečnostmi. Stěžovatelka má za to, že tímto postupem obecné soudy porušily její základní právo na spravedlivé soudní řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 90 Ústavy ČR, a proto navrhla, aby Ústavní soud v rozsahu uvedeném v záhlaví zrušil ústavní stížností napadená rozhodnutí.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Namítá-li stěžovatelka v ústavní stížnosti porušení jejího práva na spravedlivý proces, Ústavní soud shledal toto její tvrzení neopodstatněným. Rozsah práva na spravedlivý proces zakotvený nejen ve stěžovatelkou zmiňovaných ustanoveních Listiny a Úmluvy nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Tato ustanovení garantují právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného a spravedlivého soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelčiny námitky, o nichž má za to, že podporují její tvrzení o porušení jejího základního práva na spravedlivý proces, jsou v podstatě opakováním důvodů, které stěžovatelka uvedla již v řízení před odvolacím soudem. Samu okolnost, že nalézací ani odvolací soud nepřisvědčil její argumentaci, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na soudní ochranu.

Konkrétně k argumentaci stěžovatelky, týkající se hodnocení důkazů obecnými soudy, Ústavní soud uvádí, že se může zabývat hodnocením důkazů obecným soudem jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústavy ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle § 132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle svého uvážení.

Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími konstatuje, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Soudy nalézací i odvolací vycházely ve svých rozhodnutích ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zcela zřejmé, které skutečnosti soudy vzaly za prokázané a o které důkazy opřely svá skutková zjištění stran délky prodlení i výše smluvní pokuty a jak tyto důkazy, resp. důkazní nouzi na straně stěžovatelky, hodnotily. Ústavní soud tedy v napadených rozhodnutích neshledal tvrzený zásah do stěžovatelčiných základních práv, neboť obecné soudy správně na základě předložených důkazů, resp. při absenci důkazu o manipulaci s kopií smlouvy zjistily skutkový stav, na čemž založily svá rozhodnutí. Obecné soudy nepostupovaly v proběhnuvším řízení libovolně a jejich právní závěry nejsou v nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, proto Ústavní soud nepřisvědčil stěžovatelčiným tvrzením o porušení jejího práva na spravedlivé soudní řízení.

Ústavní soud se nezabýval tvrzením stěžovatelky stran porušení čl. 90 Ústavy ČR, neboť jde o ustanovení kompetenční, resp. ustanovení charakterizující dělbu moci ve státě.

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2006

Stanislav Balík

předseda senátu