Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 92/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.92.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses second constitutional complaint and law repeal request as inadmissible and untimely.

Numero d'incarto II.ÚS 92/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's second constitutional complaint and request to repeal a specific article of the Constitutional Court Act. The court found the complaint against the lower court's judgment was filed after the statutory deadline, while the request to repeal the law was procedurally improper and lacked standing. Consequently, the court ruled that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review its own decisions or entertain untimely and improperly formulated petitions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. a), b), d) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: Ústavní soud odmítá ústavní stížnost podanou po uplynutí lhůty a návrh na zrušení právního předpisu podaný fyzickou osobou, který není věcně projednatelný ani nepříslušný.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction untimely constitutional complaint repeal of legal provision lack of standing finality of constitutional decisions

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
, z důvodu neodstranění vad podání odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatele, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, a pokud jde o návrh na zrušení části právního předpisu dle § 43 odst.
§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. b) a d) zákona o Ústavním soudu
§ 64 zákona o Ústavním soudu
§ 64 zákona o Ústavním soudu ).
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
11 Co 162/2002, se pak jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho projednání zákonem (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 74 zákona o Ústavním soudu
Jeho podání lze proto chápat nikoliv jen jako akcesorický návrh na zrušení části zákona ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není (srov.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti D. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2003 sp. zn. 11 Co 162/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2005,

sp. zn. IV. ÚS 25/04

ze dne 1. 12. 2005 a návrhu na zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 4 a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 11 Co 162/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2005,

sp. zn. IV. ÚS 25/04

a navrhuje zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).

V ústavní stížnosti jednak vyjadřuje nesouhlas s právními závěry vyslovenými v shora uvedeném rozsudku Krajského soudu v Plzni a dále nesouhlasí s tím, že jeho ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí a vedená pod

sp. zn. IV. ÚS 25/04

byla v podstatě odmítnuta pro jedinou vadu, a to nedostatek právního zastoupení (ostatní vady návrhu nemohl stěžovatel vzhledem k obecnému poučení odstranit).

Ústavní soud ověřil, že usnesením IV. senátu Ústavního soudu byl dne 1. 12. 2005, pod sp.zn.

IV. ÚS 25/04

, z důvodu neodstranění vad podání odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatele, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 11 Co 162/2002, přičemž stěžovatel byl poučen, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Ústavní soud má Ústavou ČR (čl. 87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně a tím spíše není oprávněn rozhodovat o opravných prostředcích proti svým vlastním rozhodnutím. Řízení před Ústavním soudem ČR je totiž v důsledku koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že není možné napadnout novou ústavní stížností již vydané rozhodnutí Ústavního soudu. Zákon o Ústavním soudu pak výslovně v § 43 odst. 3 stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné, na což byl stěžovatel upozorněn.

Stěžovatelův právní názor, opírající se o nesprávnou interpretaci zákona o Ústavním soudu, případně o nesouhlas s jeho platným zněním, na této skutečnosti nemůže nic změnit a jeho návrh je třeba hodnotit jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Ve vztahu k ústavní stížnosti proti opětovně napadenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 11 Co 162/2002, se pak jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho projednání zákonem (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Návrhem stěžovatele na zrušení ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, se Ústavní soud nemohl zabývat již s ohledem na to, že samotná ústavní stížnost není věcného projednání schopná, čímž odpadá současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel opakovaně podává (v souvislosti s návrhem na zrušení rozhodnutí Ústavního soudu) obdobný návrh na zrušení ustanovení § 30 zákona o Ústavním soudu, je zřejmé, že se tak svým návrhem v podstatě domáhá zásadní změny tohoto zákona, a to cestou návrhu na zrušení shora uvedeného ustanovení. Jeho podání lze proto chápat nikoliv jen jako akcesorický návrh na zrušení části zákona ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není (srov. § 64 zákona o Ústavním soudu ).

Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, a pokud jde o návrh na zrušení části právního předpisu dle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. b) a d) zákona o Ústavním soudu, aniž považoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Brně dne 8. března 2006

Stanislav Balík

ředseda senátu