Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 636/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.636.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming basic rights violation in child support reduction case.

Numero d'incarto II.ÚS 636/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a father against lower court rulings reducing his child support payments. The petitioner argued that significant changes in his financial situation and the mother's increased income, along with changes in the child's living arrangements, were not properly considered by the general courts. The court ruled that the lower courts had adequately addressed all relevant facts and that the petitioner's claims did not constitute a fundamental change in circumstances warranting further reduction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review specific cases of child support disputes and dismisses complaints where no fundamental violation of constitutional rights is evident.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint child support reduction basic rights violation financial circumstances parental income constitutional jurisdiction child welfare

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. J. B, zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem 28. října 5, Opava, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 29 Co 167/2006-330, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. února 2006, č. j. 11 P 76/2004-283, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a 1) Viléma (jedná se o pseudonym)., a 2) J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. září 2006 se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. února 2006, č. j. 11 P 76/2004-283, kterým byl zamítnut jeho návrh na snížení výživného, které je povinen platit na vedlejšího účastníka řízení 1), a výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 29 Co 167/2006-330, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 2 odst. 2, čl. 4, a čl. 90 Ústavy České republiky.

Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně tvrdí existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich závěry ztělesněnými v napadených rozhodnutích. Má zato, že v řízení bylo prokázáno, že se zásadním způsobem změnily majetkové poměry na jeho straně (snížení) i na straně vedlejší účastnice řízení 2) - matky (zvýšení), a změnily se i potřeby vedlejšího účastníka řízení 1) - nezletilého dítěte (snížení), jakož i míra jeho vztahů s oběma rodiči (zvýraznění poměru otce na úkor matky v důsledku častějších styků). K původní dohodě o výši výživného poznamenává, že v době jejího uzavření nebyl právně zastoupen, a proto se mylně domníval, že je v rámci tohoto výživného zohledněno i výživné manželky. Dále namítá, že odůvodnění rozhodnutí obecných soudů nejsou řádná a vyčerpávající, a to zejména co se týče zohlednění jeho námitek. Jedná se zejména o námitky nerovného posuzování výdělkových možností obou rodičů, nesprávného posuzování potřeb nezletilého dítěte, rozporu mezi údaji matky o jejích příjmech a majetku a skutečností, a že matka s ním vede "válku", což snižuje její věrohodnost. Stěžovatel konečně argumentuje zněním § 85 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona o rodině, které podle něj obecné soudy nezohlednily.

Z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. března 2004 byla schválena dohoda rodičů o poměrech k nezletilému dítěti pro dobu před rozvodem i po něm, a na jejím základě se stěžovatel zavázal přispívat na výživné částkou 6.000 Kč měsíčně. Toto výživné bylo sníženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. října 2004 na částku 5.100 Kč měsíčně, protože stěžovatel hradí nezletilému 900 Kč měsíčně na stavební spoření, sjednané v souladu s vůlí obou rodičů. Návrhem ze dne 6. září 2005 se stěžovatel domáhal snížení výživného na částku 2.550 Kč s účinností od právní moci rozhodnutí, z důvodu nástupu matky do zaměstnání po skončení mateřské dovolené.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jako takovému mu zásadně nepřísluší zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů v oblasti podústavního práva, a to ani v případě odlišného názoru na posouzení konkrétní věci.

V posuzovaném případě nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že by obecné soudy nezohlednily dílčí snížení jeho příjmů (což akceptoval odvolací soud), jakož i zvýšení příjmů na straně matky a změnu plynoucí z rozšíření styku stěžovatele s nezletilým, jakož i konečně podstatnou změnu místa bydliště nezletilého, respektive s tím související námitky stěžovatele. Všechny tyto relevantní skutečnosti totiž v odůvodněních napadených rozhodnutí našly svoji odezvu, neboť je obecné soudy vzaly za prokázané. Obecné soudy přitom zohledňovaly i všechny reálné výdaje obou rodičů i nezletilého dítěte, a okolnosti související s jeho růstem a zdravotním stavem. Učinily shodný závěr, že zvýšení příjmu matky, a tím i zvýšení její životní úrovně na níž se nezletilé dítě fakticky podílí, nemůže v konečném důsledku znamenat, že výživné na nezletilé dítě bude sníženo. Nikoliv nevýznamnou skutečností přitom pro obecné soudy bylo zjištění, že i v době posledního rozhodování o výživném byla saturace a výše příjmů stěžovatele podstatně příznivější, než jak stěžovatel tehdy tvrdil a jeho nynější situace je příznivější (tedy nikoliv shodná, jak v ústavní stížnosti tvrdí stěžovatel) oproti tehdy obecným soudem zjištěné situaci.

Ústavní soud tedy neshledává pochybení ústavněprávní relevance v závěru, že nedošlo k tak podstatné změně poměrů, která by odůvodňovala další snížení výživného, jenž je vyvrcholením dílčích závěrů odmítajících námitky stěžovatele v průběhu řízení. A skutečnost, že soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (nález

sp. zn. II. ÚS 294/95

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481).

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Za správnost : H. Kyprová