Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 54/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.54.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies and rejects law repeal request.

Numero d'incarto II.ÚS 54/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint and the associated request to repeal a specific provision of the Social Security Law. The applicant had filed a lawsuit which was rejected by the Regional Court, but failed to file the required cassation appeal before seeking constitutional review. The Court ruled that the principle of subsidiarity mandates exhausting all ordinary legal remedies before invoking constitutional protection, and since the applicant did not do so, the complaint was procedurally inadmissible. Consequently, the request to repeal the law was also rejected as it shared the fate of the inadmissible complaint.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3: Constitutional complaints are admissible only after exhausting all statutory procedural remedies, except for extraordinary appeals rejected on discretionary grounds.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint admissibility cassation appeal requirement procedural inadmissibility social security law legal aid costs

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Ústavní stížnost lze proto v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podat pouze tehdy, pokud stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup totiž možný pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta.
§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 64 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 22.
§ 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb.
40 Cad 100/2004-24, spojené s návrhem na zrušení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto:

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Č., zastoupené JUDr. Klárou Veselou-Samkovou, advokátkou v Praze, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2005, č. j. 40 Cad 100/2004-24, spojené s návrhem na zrušení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se o d m í t á .

II. Návrh na zrušení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svých práv, garantovaných čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2004 č. j. OSV/odvol./6/04/Bej, jako nepřípustná s ohledem na ustanovení § 56c písm. a) zák. č. 114/1998 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, (dále jen "zák. č. 114/1988 Sb."), podle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým podle § 34 odst. 1 písm. a) až e). Stěžovatelka se proto domáhá rovněž zrušení citovaného ustanovení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb. a s ohledem na své sociální poměry též náhrady nákladů zastupování.

Ústavní soud poté, co stěžovatelka k jeho výzvě upravila stížnostní návrh tak, aby odpovídal skutkovým tvrzením, přezkoumal podanou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že podaný návrh není přípustný, a nemůže se jím proto zabývat meritorně.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podat pouze tehdy, pokud stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V souzené věci podala stěžovatelka ústavní stížnost za situace, kdy krajský soud odmítl její žalobu, jak je popsáno výše. Stěžovatelka byla v uvedeném usnesení výslovně poučena, že proti němu lze podat kasační stížnost, v jaké lhůtě, z jakých důvodů a ke kterému soudu. Ač řádně poučena, kasační stížnost nepodala, což je z textu ústavní stížnosti zřejmé. Proto Ústavní soud usuzuje, že podmínka ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněna. Ústavní soud neshledal ani naplnění podmínek ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu, který jedině výjimečně umožňuje přezkoumat ústavní stížnost, aniž by byla splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky. Stěžovatelka jejich existenci v ústavní stížnosti ostatně ani netvrdila.

S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.

K návrhu na zrušení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb. pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např.

III. ÚS 101/95

). Ústavní soud proto tento návrh, spojený s ústavní stížností, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) a ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud konečně neshledal ani důvod vyhovět návrhu stěžovatelky, aby jí s ohledem na její sociální poměry byla přiznána náhrada nákladů na zastupování v řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup totiž možný pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud taktéž s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by šlo o "odůvodněný" případ ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, kdy by bylo na místě uložit placení nákladů řízení, jež jinak zásadně nesou účastníci sami, jinému účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi řízení.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2006

Stanislav Balík v. r.

předseda senátu