Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies and rejects law repeal request.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to repeal a specific provision of the Social Security Law. The applicant argued that the lower court's dismissal of his claim violated his rights, but the Court found he failed to exhaust available remedies by not filing a cassation appeal. Consequently, the Court held that the constitutional complaint was inadmissible and the repeal request shared this fate.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zák. o Ústavním soudu; § 72 odst. 3: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible unless all statutory procedural remedies have been exhausted.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatele Š. Č., zastoupeného JUDr. Klárou Veselou Samkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2005, čj. 40 Cad 101/2004-25, a o návrhu na zrušení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho práv garantovaných čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2004, čj. OSV/odvol./3/04/BOB, jako nepřípustná s ohledem na ustanovení § 56c písm. a) zák. č. 114/1998 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, (dále jen "zák. č. 114/1988 Sb."), podle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým podle § 34 odst. 1 písm. a) až e). Stěžovatel se proto domáhá rovněž zrušení citovaného ustanovení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb. a dále též náhrady nákladů zastupování s ohledem na své sociální poměry.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 40 Cad 101/2004, a, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl k závěru, že podaný návrh není přípustný.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zák. o Ústavním soudu"), podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V souzené věci podal stěžovatel ústavní stížnost za situace, kdy krajský soud odmítl žalobu stěžovatele, jak výše uvedeno. Stěžovatel byl v uvedeném usnesení výslovně poučen, že proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost, v jaké lhůtě, z jakých důvodů a ke kterému soudu. Ač řádně poučen, kasační stížnost nepodal, jak bylo potvrzeno vyžádaným spisem i vyjádřením Nejvyššího správního soudu. Proto Ústavní soud usuzuje, že podmínka ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, není splněna. Ústavní soud neshledal ani naplnění podmínek ustanovení § 75 odst. 2 písm. zák. o Ústavním soudu, který jedině výjimečně umožňuje přezkoumat ústavní stížnost, aniž by byla splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Stěžovatel jejich existenci v ústavní stížnosti ostatně ani netvrdil.
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.
K návrhu na zrušení § 56c písm. a) zák. č. 114/1988 Sb. pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu § 74 zák.č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např.
III. ÚS 101/95
). Ústavní soud proto tento návrh, spojený s ústavní stížností, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) a ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud konečně neshledal ani důvod vyhovět návrhu stěžovatele, aby mu s ohledem na jeho sociální poměry byla přiznána náhrada nákladů na zastupování v řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup totiž možný pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud taktéž s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by šlo o "odůvodněný" případ ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, kdy by bylo na místě uložit placení nákladů řízení, jež jinak zásadně nesou účastníci sami, jinému účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2006
Stanislav Balík
předseda senátu