Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 334/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.334.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for requesting specific court rulings on prisoner release.

Numero d'incarto II.ÚS 334/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a prisoner against the inactivity of the Chief Public Prosecutor's Office. The petitioner argued that the prosecutor's failure to release him violated his rights and requested a specific order for his immediate release and compensation. The court ruled that its jurisdiction is limited to annulling specific legal acts or ordering a cessation of violations, not instructing state organs on how to decide specific cases.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to issue directives to state authorities on how to resolve specific cases or order their immediate release from prison.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction Constitutional complaint dismissal Prisoner release order State authority directive Inactivity complaint Legal act annulment Procedural limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 6 ECHR
Art. 83 Ústavy
Art. 2 odst. 3 Ústavy
Art. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 78 odst. 1 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. Juliem Hercem, advokátem se sídlem Brno, Gorkého 51, proti nečinnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci dozoru nad výkonem trestu odnětí svobody, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2006 a doplněnou dne 2. 8. 2006, se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud 1) zakázal Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a přikázal mu, aby obnovil stav před porušováním těchto práv tak, že po doručení písemného vyhotovení nálezu Ústavního soudu nařídí České republice, Vězeňské službě ČR - věznici Valdice, okamžité propuštění stěžovatele z výkonu trestu podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. f) zákona č. 169/1999 Sb., a 2) uložil České republice, aby za způsobenou nemateriální újmu, spojenou s nezákonným vězněním a průtahy, spojenými s projednáním jeho návrhu na vydání předběžného opatření u Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacímu, uhradila stěžovateli částku 1 000 000,-Kč.

Zásah orgánu veřejné moci stěžovatel spatřuje v omisivním jednání dozorového státního zástupce, který v rámci dozoru nad výkonem trestu odnětí svobody jej nepropustil z výkonu trestu, ačkoli je v něm držen nezákonně. Uvedenou nečinnost spatřuje v tom, že dozorový státní zástupce jeho stížnost neprojednal a pouze mu sdělil, že je ve výkonu trestu oprávněně, což dopisem ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 1 VDT 401/2006, potvrdil i jeho nadřízený orgán. Protože uvedená odpověď nemá formu usnesení, je dle stěžovatele nepřezkoumatelná. Z uvedeného důvodu podal u Okresního soudu v Hradci Králové návrh na vydání předběžného opatření, v němž navrhoval, aby soud Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze uložil, aby se zdržel nečinnosti a propustil stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody. Jeho návrh byl ovšem se značnými průtahy zamítnut. V uvedeném postupu soudu i státního zastupitelství stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při své činnosti je povinen respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a dále je rozvedena v ustanovení § 82 odst.2 písm. a), odst. 3 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu. Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo a současně buď zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti příslušný pouze k rozhodnutí o zrušení konkrétního individuálního právního aktu nebo k vydání zákazu pokračovat v zásahu. I když je v ústavní stížnosti obecně možno požadovat vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody, případně vyslovení příkazu obnovit stav před porušením takového práva, nemůže uvedený zákaz či příkaz spočívat v pokynu státnímu orgánu, jak má ve věci rozhodnout. K takovému výroku Ústavní soud není oprávněn. Pokud stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud vázán, navrhuje, aby Ústavní soud nařídil příslušným státním orgánům jeho okamžité propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a uhrazení nemateriální újmy vzniklé nezákonným vězněním a průtahy spojenými s projednáváním jeho návrhu na vydání předběžného opatření, nezbývá, než konstatovat, že takto konstruovaný požadavek neodpovídá dikci zákona a zjevně vybočuje z mezí daných příslušnými ustanoveními zákona o Ústavním soudu, v důsledku čehož se v daném případě jedná o návrh, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat. Jak již bylo uvedeno výše, k takovému rozhodnutí není Ústavní soud dle Ústavy a zákona o Ústavním soudu příslušný (srov. dosud nepubl. usnesení II. ÚS 223/03,

II. ÚS 572/05

,

IV. ÚS 706/02

,

I. ÚS 354/03

).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť k jeho projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2006

S t a n i s l a v B a l í k , v. r. soudce zpravodaj