Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 277/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.277.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies regarding inadmissible appeal.

Numero d'incarto II.ÚS 277/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a bankruptcy administrator against a court's rejection of his appeal as inadmissible. The applicant argued that the lower courts lacked jurisdiction and issued a decision instead of a judgment, violating his right to a fair trial. The court ruled that the applicant failed to exhaust available remedies, specifically the appeal for confusion, which is the proper channel for challenging such procedural errors.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, jako je žaloba pro zmatečnost.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility appeal for confusion subsidiarity principle procedural error review bankruptcy administrator rights court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 218 písm. c) občanského soudního řádu
§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P K, správce konkurzní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrového družstva, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Kostelní 23, IČO 65138058, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátu, K. Sliwky 126, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2005 č. j. 10 Cm 48/2005-27, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006, č. j. 5 Cmo 30/2006-39, t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. května 2006, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva, a to právo

na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na zákonného soudce, garantované čl. 38 odst. 1 Listiny. Vyslovuje názor, že o věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, navíc nesprávně

ve formě usnesení namísto rozsudku. Odvolací soud, který jeho nesprávný postup schválil, odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, aniž pro to byl zákonný předpoklad.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 Cm 48/2005, který si Ústavní soud k posouzení Ústavní stížnosti vyžádal, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení 1.250,-Kč spolu s 11%úrokem z prodlení od 21.9.1999 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl též o nákladech řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).

Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.

V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto jeho odvolání jako nepřípustné. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení

§ 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek, zavedený do našeho právního řádu od 1. ledna 2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je těmito vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí přecházelo. Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou.

Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.

Jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že podle jeho dosavadní praxe v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

IV. ÚS 248/01

,

III. ÚS 405/04

,

IV. ÚS 440/04

). V takovém případě Ústavní soud považuje podání ústavní stížnosti jako hraničící se šikanózním výkonem práva, kterému nemůže být poskytnuta ochrana soudní, a tím méně ochrana ze strany Ústavního soudu.

P o u č e n í:

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2006

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Za správnost vyhotovení :

Jitka Chmelová