Constitutional Court dismisses appeal against court order rejecting appeal due to procedural defects in filing. The court ruled that the lower courts correctly applied procedural law. The applicant's complaints about unequal treatment were deemed unfounded. The decision emphasizes adherence to civil procedure rules. No violation of fundamental rights was found. The applicant retains all procedural remedies if they comply with the law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the City Court's refusal to allow an appeal. The applicant argued that courts failed to address issues regarding the admissibility of an appeal targeting only a party without affecting the main case. The court determined that the lower courts correctly applied the Civil Procedure Code by rejecting the appeal as inadmissible due to procedural defects. Consequently, the court found no violation of fundamental rights, noting that the applicant retains all procedural remedies if they comply with the law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 202 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu; § 43 odst. 1 občanského soudního řádu: An appeal against a court order requiring a party to complete or correct a defective filing is inadmissible, and complaints about unequal treatment are unfounded when courts act in accordance with statutory procedure.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Ivany Janů a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. P. Ch., zastoupeného Mgr. Radkem Paštikou, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Karlovo nám. 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, č.j. 25 Co 11/2006-77 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 11. 2005, č.j. 7 C 133/2003-69, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl.3 odst. 3, čl. 4 odst. 1,2,3,4, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 13 Protokolu č.7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jehož zrušení rovněž požaduje.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 byl vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta a jím podané dovolání doplnil o stanovené náležitosti. Stěžovatel namítá, že se soudy všech stupňů nevyrovnaly s otázkou, zda se stěžovatel domáhal opravného prostředku proti rozhodnutí, které směřovalo pouze vůči účastníkovi a nijak nesouviselo s rozhodnutím v původní věci.
Z připojeného napadeného usnesení Městského soudu Praze Ústavní soud zjistil, že rovněž napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 byl stěžovatel vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta, jeho prostřednictvím podal ve lhůtě 14 dnů řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, čj. 25 Co 356/2005-66 a své dovolání (ze dne 23. 11. 2005) doplnil o stanovené náležitosti. Současně byl poučen, že v případě neodstranění vad, tj. nepředložení plné moci advokáta a jím sepsaného podání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Proti této výzvě podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal závadnost a nepřípustnost výzvy, protože jím podané dovolání mělo všechny náležitosti a navrhl, aby mu byl ustanoven jím navržený advokát a požádal o prodloužení lhůty. Městský soud odvolání odmítl dle § 218 písm. c) o.s.ř., neboť proti usnesení, kterým byl účastník vyzván dle § 43 odst. 1 o.s.ř. k odstranění vad podaného dovolání, není odvolání přípustné.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným usnesením městského soudu z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z napadeného usnesení je zcela zřejmé, že odvolání stěžovatele směřovalo proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým byl v souvislosti s podáním dovolání dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzván k odstranění vad tohoto podání. V ustanovení § 202 odst. 1 písm. d) o.s.ř. je výslovně uvedeno, že odvolání proti usnesení, jímž byl účastník řízení vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo upravil, není odvolání přípustné. V dané věci tedy soud rozhodoval výhradně o nepřípustnosti opravného prostředku, jehož nepřípustnost byla stanovena přímo zákonem, a to proti rozhodnutí, jímž se v podstatě účastníku umožňuje, aby své podání doplnil tak, aby vůbec mohlo být projednáno. Napadeným rozhodnutím nebylo tedy rozhodováno o mimořádném opravném prostředku stěžovatele, t.j o podaném dovolání (event. o zastavení řízení dle § 241b o.s.ř, či odmítnutí dovolání z důvodů neodstranění vad podání). V tomto směru jsou výtky stěžovatele, že se soudy s otázkami nastolenými v odvolání nevyrovnaly, bezpředmětné. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu je výslovně uvedeno, že o dalších návrzích stěžovatele obsažených v odvolání (prodloužení lhůty a ustanovení advokáta), je oprávněn rozhodovat soud prvého stupně.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako neopodstatněnou. Porušení základních práv nelze spatřovat v tom, že soudy za situace, kdy stěžovatel nerespektuje příslušná ustanovení občanského soudního řádu, postupují v jeho intencích a adekvátně a v souladu ze zákonem reagují na jeho nedostatečné podání či nepřípustný opravný prostředek. Pokud stěžovatel bude postupovat v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, zůstávají mu zachovány všechny procesní prostředky k obraně jeho práva.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2006
Jiří Nykodým
předseda senátu