Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 11/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.11.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of remedies; applicants failed to file appeal against enforcement order.

Numero d'incarto II.ÚS 11/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by J. and R. K. against a court order refusing enforcement of a judgment. The applicants argued violations of fundamental rights but failed to exhaust available legal remedies, specifically the appeal against the enforcement order. The Court ruled that the appeal was a mandatory prerequisite and its absence rendered the complaints inadmissible under the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including appeals against enforcement orders, as the Constitutional Court acts only as a last resort.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies procedural prerequisites subsidiarity principle enforcement order appeal inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 90 Ústavy ČR
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27.
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. a R. K., zastoupených JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Praze, Renoirova 624, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2005, č.j. 23 Co 394/2005-50, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 2. 2002, čj. Nc 16969/2002-5 tak, že návrh na exekuci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 6. 2002, čj. 9 C 212/2001-40, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 600 000 Kč, se zamítá.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

V projednávané věci je třeba za procesní prostředek, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje - ve smyslu uvedených ustanovení - považovat dovolání, neboť dle § 238a o.s.ř. proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání přípustné.

Z obsahu ústavní stížnosti však není patrno, že by stěžovatelé využili možnosti podat proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí dovolání, a to přesto, že z obsahu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že byli o možnosti podání takového opravného prostředku výslovně poučeni. (Ústavní soud dodává, že dotazem u Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že dovolání podáno nebylo.)

Za tohoto stavu, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj