Constitutional Court dismissed constitutional complaint as it falls outside its exclusive jurisdiction under the Constitution.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by Mr. V. Š. regarding the rejection of his claim for financial compensation for past injustices. The applicant argued that the rejection violated his rights under Article 10 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that its jurisdiction is strictly defined by the Constitution, and this specific type of compensation claim does not fall within the cases it is empowered to decide.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 83 ust. 1 of the Constitution; Art. 87 ust. 1 of the Constitution: The Constitutional Court may only decide on matters explicitly listed in Article 87, and claims for financial compensation for past injustices do not constitute such matters.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing V. Š., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 88, o návrhu ze dne 23. 2. 2006, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Návrhem ze dne 23. 2. 2006, doručeným Ústavnímu soudu následujícího dne, se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že zamítnutím žádosti stěžovatele o finanční nápravu křivd za minulá léta poskytnutím odškodnění ve výši 30,000.000,- Kč, na základě zamítavého stanoviska Úřadu vlády ČR ze dne 11. 5. 2005, čj. 08942/05-OSV, bylo porušena jeho práva, garantovaná čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Dále se domáhá, aby Ústavní soud zavázal Úřad vlády ČR k náhradě nákladů stěžovatele v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Má přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit. Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Projednávaný návrh ovšem nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení oprávněn rozhodovat
Ústavní soud je tak s politováním nucen konstatovat, že návrhem stěžovatele není, s ohledem na kompetence dané mu Ústavou, oprávněn se zabývat. Vzhledem k výše uvedenému mu pak nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
V dané situaci Ústavní soud nemohl vyhovět ani návrhu vedlejšího účastníka, jímž se proti stěžovateli domáhal náhrady nákladů řízení. Stěžovatel zjevně navrhuje postup dle ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Uvedené ustanovení je výjimkou z pravidla, dle něhož je úhrada vlastních nákladů řízení na samotných účastnících a vedlejších účastnících. Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v mimořádných případech, resp., jak uvádí konkrétně ustanovení § 62 odst. 4, v "odůvodněných" případech podle výsledků řízení. Okolnosti projednávaného případu však k takovému postupu neposkytují podklad.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
S t a n i s l a v B a l í k, v. r.
soudce zpravodaj