Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 73/06 ECLI:CZ:US:2006:1.US.73.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding judicial impartiality based on political pressure claims.

Numero d'incarto I.ÚS 73/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Regional Court's decision to deny recusal of the district court judges. The applicant argued that general political pressure from the executive and legislative branches created reasonable doubts about the judges' impartiality, citing specific activities of the Ministry of Justice. The court held that such general political actions cannot automatically impugn the impartiality of specific judges without proving a direct link to the individual case.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; General political pressure or actions by state powers cannot alone establish reasonable doubt about a judge's impartiality in a specific proceeding.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint judicial impartiality reasonable doubt political pressure recusal of judges fair trial rights Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením krajský soud porušil jeho právo, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož se každý může domáhat ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové 3, Komenského 241, PSČ: 500 03, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, ze dne 30. 11. 2005, čj. 35 Nc 76/2005 - 55, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je tedy způsobilá dalšího projednávání, navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec (dále jen "krajský soud"), kterým bylo rozhodnuto, že blíže označené soudkyně Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci, vedené u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 21/2003.

Námitku podjatosti podal stěžovatel na základě skutečností, které dovodil z "Analýzy mediální prezentace kauzy K.", "Stanoviska ke skutečnostem obsaženým, příp. odvoditelným z Analýzy" a příloh k tomuto Stanovisku. Z nich stěžovatel dovodil, že na všechny soudce České republiky, tedy i uvedené soudkyně okresního soudu, je vyvíjen nepřípustný mediální a politický tlak. V této souvislosti poukázal na nález sp.zn.

II. ÚS 105/01

, podle něhož nelze při rozhodování o námitce podjatosti vycházet pouze z pochybností o poměru soudce k věci nebo k osobám, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k pochybnostem vedly. Podle stěžovatele krajský soud, při rozhodování o nepodjatosti soudkyň okresního soudu, pochybil v tom, že se téměř nezabýval jeho argumenty a vycházel především z prohlášení soudkyň. Krajský soud se, ve smyslu judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 29. 11. 1996,

sp. zn. IV. ÚS 185/96

), nevypořádal se všemi argumenty a důkazy, které byly v řízení vzneseny.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením krajský soud porušil jeho právo, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož se každý může domáhat ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Poukázal na předchozí judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci se zakládá nikoli pouze na jeho skutečně prokázané podjatosti, ale i tehdy, jestliže "lze mít pochybnosti o jeho podjatosti" (správně má být nepodjatosti). Podle stěžovatele je proto třeba i v jeho případě uplatnit tzv. teorii zdání, podle níž nestačí, že soudce je nestranný, ale musí se jako takový jevit v očích účastníků řízení a veřejnosti. K vyloučení soudců z projednávání jeho věcí postačí, pokud se mu podaří prokázat důvodnou pochybnost o tom, že jeho věc rozhodují nezávislí a především nestranní soudci.

Stěžovatel poukázal na aktivity Ministerstva spravedlnosti, spočívající v jeho požadavku na zasílání zpráv o stavu řízení ve věcech žalob stěžovatele s tím, že hlavním záměrem ministerstva je vyvinout tlak na soudy, aby rozhodovaly o stěžovatelových žalobách v souladu s přáním představitelů moci výkonné a zákonodárné. Toho si musely být vědomy i uvedené soudkyně okresního soudu.

Po posouzení ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že je návrhem zjevně neopodstatněným.

Stěžovatel založil svou ústavní stížnost na premise, že k vyloučení soudce z projednávání věci postačí, vzniknou-li pochybnosti o jeho nepodjatosti. Tyto pochybnosti dovozuje z vlivu, jaký politické špičky exekutivy a legislativy uplatňují na projednávání stěžovatelových žalob, a zejména z činnosti Ministerstva spravedlnosti. K tomu považuje Ústavní soud za nezbytné uvést, že aktivity některých politiků, na které stěžovatel poukázal, ať už měly v minulosti podobu verbálních projevů vůči mediím nebo byly jinak zaměřeny na vytvoření negativní atmosféry ve vztahu ke stěžovatelovým žalobám, jsou v podmínkách právního státu nepřípustné.

V projednávané stížnosti stěžovatel přizpůsobil svou argumentaci názorům, obsaženým v dřívějších rozhodnutích Ústavního soudu vztahujících se k podobné problematice stěžovatele (viz např. usnesení ze dne 6. 2. 2006,

sp. zn. I. ÚS 14/06

). Ani v této stížnosti nepřinesl stěžovatel žádnou podstatně novou argumentaci. Stěžovatel se sice snaží prokázat, že obecný tlak moci výkonné (Ministerstva spravedlnosti), ovlivňuje nepodjatost konkrétních jednotlivých soudců. Stěžovatelova snaha o propojení obecného s jednotlivým relevantní argument pro zpochybnění nezávislosti konkrétních soudců nepředstavuje. Jak Ústavní soud již v předchozích rozhodnutích uvedl, kroky výkonné či zákonodárné moci, které stěžovatel zmiňuje, nemohou samy o sobě zpochybnit nepodjatost konkrétních soudkyň v konkrétním řízení, o jejichž vyloučení bylo napadeným rozhodnutím krajského soudu rozhodnuto. Stěžovatel neprokázal užší vztah mezi konkrétními projevy tohoto politického tlaku a konkrétními rozhodujícími soudci.

S ohledem na to Ústavní soud neshledal v napadeném usnesení krajského soudu porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2006

František Duchoň, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu

Za správnost vyhotovení:

Naděžda Řeháčková