Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 6/06 ECLI:CZ:US:2006:1.US.6.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court ruling in ongoing inheritance proceedings as procedurally inadmissible.

Numero d'incarto I.ÚS 6/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Z. V. against a Supreme Court decision that remanded an inheritance case for further proceedings. The petitioner argued that the Supreme Court violated constitutional rights by applying current appeal rules to a case governed by laws effective at the time of the decedent's death in 1990. The Court ruled the appeal inadmissible because the Supreme Court's decision was not final, as the inheritance proceedings were still ongoing and lacked a conclusive judgment.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court is not empowered to review non-final court decisions in ongoing proceedings, as its jurisdiction is limited to final judgments or specific exceptions where no other remedy exists.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility non-final court decision inheritance proceedings exhaustion of remedies procedural time limits supreme court review constitutional protection scope

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Z. V., zast. JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, sídlem Karlov 6, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.11.2005, č.j. 30 Cdo 2407/2004-364, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.6.2004,, č.j. 18 Co 100/2003-331, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 2.5.2003, č.j. D 23/91-305, a věc vrácena Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení. Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud porušil jeho ústavně zaručené základní právo vyplývající z čl. 2 a čl. 90 Ústavy ČR a z čl. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně namítá, že dovolání nemělo být projednáno, protože jde o dědické řízení po zůstavitelce zemřelé dne 19.12.1990, tudíž mělo být v dědickém řízení postupováno podle úpravy účinné ke dni úmrtí, přičemž úprava dovolání v té době absentovala.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm.

a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm.

d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov.

§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva.

Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu, jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí a věc nebyla dosud pravomocně ukončena. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii. V zásadě tedy pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným meritorním rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

Nad rámec uvedeného odůvodnění Ústavní soud dodává, že stěžovatelův právní názor je mylný, neboť nerespektuje změny v konstrukci mimořádných opravných prostředků zavedených v civilních věcech novelou obč. soudního řádu provedenou s účinností od 1.1.1992 zákonem č. 519/1991 Sb.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2006

Ivana Janů

soudce zpravodaj