Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding lawyer fees for court-appointed counsel under Czech law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a lawyer seeking higher fees for court-appointed representation. The complainant argued that courts incorrectly applied regulations distinguishing between chosen and appointed lawyers, violating the principle of equality before the law. The court held that general courts properly applied statutory fee schedules and that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless fundamental rights are violated.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court of the Czech Republic is not empowered to review ordinary court decisions unless they violate fundamental rights, and it cannot intervene in the jurisdictional activities of lower courts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. K., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Poštovní 2, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2006, čj. 26 C 298/99 - 137, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2006, čj. 16 Co 123/2006 - 144, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 27. 2. 2006, čj. 26 C 298/99 - 137, kterým okresní soud přiznal stěžovateli, JUDr. P. K., jako advokátovi žalobce A. I., odměnu za jeho zastupování v celkové výši 2 550,-- Kč. Zároveň navrhl i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2006, čj. 16 Co 123/2006 - 144, kterým bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že byl usnesením okresního soudu ustanoven zástupcem žalobce A. I. v právní věci proti žalovanému J. K. Usnesením téhož soudu ze dne 4. 8. 2003 byl povinnosti zastupovat žalobce zproštěn. Napadeným usnesením byla stěžovateli přiznána odměna za zastupování ve výši 2 550,-- Kč, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle stěžovatele obecné soudy nesprávně aplikovaly vyhlášku č. 177/1996 Sb. Nelze připustit, aby byl činěn rozdíl mezi advokátem zvoleným a advokátem soudem ustanoveným. V obou případech je vykonávána práce stejného druhu a kvality, a proto by i odměňování mělo vycházet z téhož právního základu. Pokud se odměna za vykonané právní služby u zvoleného právního zástupce posuzuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. v paušální výši za řízení v jednom stupni, stejnou odměnu je nutno přiznat v řízení i advokátovi ustanovenému soudem. Opačný výklad je porušením ústavního práva na spravedlivou odměnu a porušuje princip rovnosti před zákonem. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že rozhodování obecných soudů jsou v této věci nejednotná a je mu známo, že např. Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení sp. zn. 19 Co 663/2003 určil odměnu podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavní právo na spravedlivou odměnu a princip rovnosti.
Z napadeného usnesení okresního soudu Ústavní soud zjistil, že tento soud přiznal stěžovateli odměnu za zastupování žalobce v předmětném řízení v celkové výši 2 550,-- Kč. V odůvodnění tohoto usnesení se uvádí, že soud postupoval v souladu s ustanovením § 140 odst. 2 OSŘ, podle něhož byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Náklady právního zastoupení jsou právnímu zástupci podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznávány podle této vyhlášky. Podle § 8 odst. 1 citované vyhlášky lze zástupci žalobce přiznat odměnu za dva úkony právní pomoci po 1 200,-- Kč z tarifní hodnoty 18 330,-- Kč, tedy za převzetí věci a účast u jednání a 2x 75,-- Kč režijní paušál, celkem 2 550,-- Kč. Daň z přidané hodnoty podle vyhlášky č. 110/2004 Sb. za úkony učiněné před účinností vyhlášky nelze přiznat.
Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesení okresního soudu potvrdil. Podle jeho názoru okresní soud na daný případ správně aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb., a nikoliv vyhlášku 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměňování za zastupování účastníka advokátem. Upozornil na ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, podle něhož, při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní předpis jinak (zvláštním předpisem je míněna vyhláška č. 484/2000 Sb., podle níž § 12 odst. 2 a 5 se neužijí.). Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení se ustanovením odst. 2 věty první řídí i určení výše odměny advokáta ustanoveného soudem. Věta první citovaného odstavce končí slovy: "určí podle ustanovení o smluvní odměně" a zástupci žalobce, který byl žalobci ustanoven, tedy náleží odměna za jednotlivé úkony podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a nikoliv paušální odměna. Pokud stěžovatel poukazoval na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Co 663/2003 - 25, publikovaný v Bulletinu advokacie, ročník 2005, odvolací soud poukázal na stranu 529 bod 4 šestého vydání Komentáře k OSŘ, Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, kde je uvedeno, že byl-li zástupcem ustanoven advokát, platí stát i odměnu za zastupování, a to podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených zejména v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných občanským soudním řádem, občanským zákoníkem, trestním zákoníkem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod.
Ústavní soud se zabýval ústavností postupu v řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Ústavní stížnost v podstatě obsahuje stejné argumenty, jaké stěžovatel uplatnil již v odvolání. Ve svých usneseních se obecné soudy vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele a opřely svá rozhodnutí o příslušná ustanovení OSŘ a příslušných vyhlášek a své právní závěry řádně odůvodnily.
Pokud stěžovatel poukázal na nejednotnost rozhodování obecných soudů, k tomu Ústavní soud považuje za nutné poznamenat, že sjednocování judikatury obecných soudů je úkolem Nejvyššího soudu ČR, nikoliv soudu Ústavního.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu