Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 316/06 ECLI:CZ:US:2006:1.US.316.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding refusal of court fee exemption due to property wealth.

Numero d'incarto I.ÚS 316/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a taxpayer against lower court decisions denying her exemption from litigation fees. Although the complainant argued that her refusal to pay fees violated her right to court protection and equality compared to a plaintiff who paid nothing, the courts found her substantial net wealth despite high gross income. The court ruled that the lower courts correctly assessed her financial situation and that no constitutional rights were infringed by the denial of the exemption.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court; Act on Court Fees: The Constitutional Court does not review lower courts' decisions on court fee exemptions unless they violate the Constitution; such decisions are within the exclusive jurisdiction of ordinary courts based on judicial independence.

Parole chiave

Generato dall'IA
court fee exemption constitutional complaint judicial independence right to court protection financial means assessment equality of parties Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court
Act on Court Fees
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Constitution of the Czech Republic

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. H., zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2006, čj. 5 Co 800/2006 - 1913, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 2. 2006, čj. 5 C 666/97 - 1883, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), a je tedy způsobilá dalšího projednávání, navrhla zrušení v záhlaví označených usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud").

Stěžovatelka tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo zasaženo do jejích základních práv, garantovaných čl. 1, čl. 2, čl. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR. V řízení před obecnými soudy, v němž vystupuje jako jedna ze žalovaných, stěžovatelka nebyla osvobozena od soudního poplatku ve výši 641 460,-- Kč za odvolání, ačkoli namítala, že její současné poměry neumožňují zaplacení tak vysokého poplatku, což doložila přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2004.

Pokud je stěžovatelce uložen tak vysoký soudní poplatek, znamená to, že je jí omezeno právo na soudní ochranu. Poukázala na princip rovnosti účastníků, který je podle ní narušen tím, že žalobkyni bylo v řízení před obecnými soudy umožněno soudit se 13 let bez zaplacení soudního poplatku.

Z rozhodnutí napadených ústavní stížností bylo zjištěno, že stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků z odvolání s tím, že její současné poměry neumožňují zaplacení tak vysokého soudního poplatku. Poukázala i na neplacení soudního poplatku žalobkyní, a tedy porušení principu rovnosti účastníků řízení. Daňovým přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2004 stěžovatelka prokázala, že její příjmy z podnikání, jiné samostatně výdělečné činnosti a pronájmu činily v tomto období 82 000,-- Kč, její důchod činil 6 000,-- Kč měsíčně. Stěžovatelka má sice příjmy z pronájmu majetku v hodnotě několika desítek milionů korun, ale musí vynakládat na údržbu tohoto majetku rovněž několik milionů. Usnesením ze dne 3. 2. 2006, čj. 5 C 666/97 - 1883, okresní soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků. Podle okresního soudu sice stěžovatelka věrohodně prokázala své majetkové a sociální poměry, její finanční situace a celkové sociální poměry jsou však příznivé a neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka se nedostala do situace, kdy by nemohla zaplatit soudní poplatek a bylo jí tak znemožněno bránit své právo u soudu. Soud se také vyjádřil k placení poplatku žalobkyní.

Krajský soud následně usnesení okresního soudu potvrdil usnesením ze dne 11. 4. 2006, čj. 5 Co 800/2006 - 1913. V odůvodnění konstatoval, že osvobození se přiznává takovému účastníku, který má horší postavení než postavení standardní. Podle soudu stěžovatelka sice je starobní důchodkyní, ale její majetkové poměry se zcela vymykají průměru osob jejího věku. Je přirozené, že s velkým nemovitým majetkem je spojeno také rozsáhlé investování do něj. Osvobození od poplatků ve smyslu § 138 OSŘ stěžovatelce podle závěru soudu nenáleží, a to ani částečné.

Ústavní soud po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).

Podle stěžovatelky došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv tím, že obecné soudy nevyhověly jejímu návrhu na osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud připomíná, že v otázce osvobození od soudních poplatků je jeho ingerenční činnost do rozhodování obecných soudů ještě omezenější než v případech ostatních, jak se o tom zmínil mj. v usnesení ze dne 17. 8. 2000,

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, nález č. 28, str. 275], kde konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl.

V dnes projednávaném případě, z ústavně právního hlediska, nelze rozhodnutí obecných soudů nic vytknout, k zásahu do základních práv stěžovatelky, garantovaných čl. 1, čl. 2, čl. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR nedošlo. Obecné soudy v napadených rozhodnutích uvedly, z jakých skutečností při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházely, zcela dostatečně a srozumitelně odůvodnily, proč nebylo namístě stěžovatelce osvobození od soudních poplatků přiznat. Interpretace podústavního práva provedená obecnými soudy byla logická a racionální, nebyla excesivní a nezasáhla do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu