Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding judge recusal and statutory interpretation of Civil Procedure Code.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by an engineer against a regional court's decision to keep a judge in a case where she was the plaintiff. The applicant alleged bias due to the judge's conduct in demanding court fees and her employment relationship with the Ministry of Justice, while the court found no legal grounds for recusal. The court ruled that the complaint was clearly unfounded and the request to repeal the relevant Civil Procedure Code provision was inadmissible as an accessory claim.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if clearly unfounded, and a request to repeal a statute filed alongside it is also inadmissible if the main complaint lacks merit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, čj. 20 Nc 66/2006 - 69, t a k t o :
1. Ústavní stížnost se o d m í t á .
2. Návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2002, čj. 20 Nc 66/2006 - 69 (dále jen "krajský soud"), kterým rozhodl, že soudkyně JUDr. Dana Nováková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci, ve které vystupuje jako žalobce, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti.
V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že označeným usnesením krajského soudu bylo porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jeho právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Námitku podjatosti uvedené soudkyně stěžovatel uplatnil při jednání Okresního soudu v Příbrami dne 16. 11. 2005, "protože ho vydírala tím, že ho, pod pohrůžkou odepření soudní ochrany, nutila zaplatit soudní poplatek v řízení, které je od poplatku osvobozeno a doplnit podanou žalobu, která měla všechny stanovené náležitosti". Jako další důvod podjatosti této soudkyně stěžovatel uvedl její poměr k žalované České republice, protože je Ministerstvem spravedlnosti řízena. Navrhl důkaz výslechy předsedy Městského soudu v Praze J. S. a předsedů krajských soudů a dále důkaz trestním spisem obžalovaného katarského prince H. A. A. S. Krajský soud navržené důkazy neprovedl, stěžovatele s vyjádřením soudkyně JUDr. D. Novákové neseznámil a bez nařízení jednání rozhodl, že JUDr. D. Nováková není vyloučena z projednávání uvedené věci.
Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 4 OSŘ, jehož uplatněním nastala, bez možnosti nápravy obecnými soudy, skutečnost, která je předmětem této ústavní stížnosti. Napadené ustanovení je podle stěžovatele v rozporu s čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, protože zakládá možnost libovůle a svévole soudců a porušování zákonů soudci v neprospěch účastníka občanského soudního řízení.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením krajský soud rozhodl, že soudkyně JUDr. D. Nováková není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci. Krajský soud poukázal na ustanovení § 14 odst. 1 a 4 OSŘ s tím, že toto ustanovení výslovně vylučuje, aby důvodem pochybnosti o nepodjatosti soudce byly okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, což je dáno tím, že v postupu soudce se projevuje samotný výkon soudnictví.
Pokud stěžovatel podjatost uvedené soudkyně viděl v tom, že ho vyzvala k zaplacení soudního poplatku, nebo k doplnění žaloby, nebylo možno tyto skutečnosti jako zákonný důvod pro její vyloučení akceptovat, neboť se jednalo o postup v dané věci, který zákon, jako důvod podjatosti, výslovně vylučuje. Skutečnost, že v řízení za žalovaný Český stát vystupuje Ministerstvo spravedlnosti, jako jeho organizační složka, nezakládá žádné pochybnosti o nestrannosti soudkyně pro její poměr k tomuto účastníku řízení. Mezi Ministerstvem spravedlnosti a soudkyní nejde o vztah nadřízenosti a podřízenosti a soudkyně není k němu ani v zaměstnaneckém poměru, takže zde nejde ani o vztah ekonomické závislosti. Soudci jsou ve své rozhodovací činnosti zcela nezávislí. Ministerstvo spravedlnosti, které je ve vztahu k soudům pověřeno výkonem státní správy, nemůže do rozhodovací činnosti soudců nijak zasahovat. Vzhledem k tomu, že žádný důvod pro vyloučení soudkyně, uvedený v § 14 OSŘ, nebyl dán a sama soudkyně svou podjatost výslovně vyloučila, krajský soud rozhodl, že soudkyně není z projednávání věci vyloučena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se nezabývá přezkoumáváním rozhodnutí obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci z hlediska správnosti jejich právních názorů, pokud jejich postupem nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Krajský soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a v jeho postupu a rozhodnutí nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o porušení některého ze stěžovatelem uváděných základních práv.
Stěžovatel podal rovněž návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Z ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Z toho důvodu, je-li ústavní stížnost sama zjevně neopodstatněná, je zjevně neopodstatněný i akcesorický návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení. Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho základních práv a svobod.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl, stejně jako návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť se jedná o návrhy zjevně neopodstatněné.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu