Constitutional Court dismisses early constitutional complaint because Supreme Court appeal is still pending.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. K. against lower court rulings on evidence assessment. The applicant argued these decisions violated fundamental rights, but the Court found the complaint premature because a separate appeal to the Supreme Court had not yet concluded. The Court ruled that constitutional review must wait for the final appellate decision to avoid interfering with the ordinary judicial process.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 43 odst. 1 písm. e): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, specifically when a pending appeal to the Supreme Court has not yet resulted in a final decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Věrou Fořtovou, U Brodu 74, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 23 Cm 13/98, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dne 26. 8. 2005 obdržel Ústavní soud stížnost pana J. K., jíž brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 23 Cm 13/98, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003. Stěžovatel má za to, že výše uvedenými rozsudky obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantována čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud zkoumal, zda byla stížnost podána včas a zda jsou splněny i další formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a naznal, že ústavní stížnost je podána předčasně.
II. V předmětné ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na skutečnost, že pro nesprávné hodnocení důkazů bylo ve věci podáno též dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to z důvodu ustanovení § 237 odst. 1a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.). Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Stěžovatel není takto povinen vyčerpat procesní prostředek, jenž může být orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut z důvodů závisejících na jeho uvážení [typicky se jedná o postup dovolacího soudu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Z poučení o opravných prostředcích, jež je obsaženo v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003, vyplývá, že proti citovanému rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení uvedeného rozhodnutí.
Ústavní soud si od obecných soudů vyžádal fotokopii předmětného dovolání a fotokopii doručenky rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 460/2003, z níž je zřejmé, že bylo doručeno dne 1. 8. 2005.
III. Jak již Ústavní soud v minulosti konstatoval, souběžné podávání ústavní stížnosti a dovolání není nutné. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů počne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Pokud by byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud vyčkával, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku svého řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nelze takto předjímat a ústavní stížnost je tedy podána předčasně.
Ústavní soud považuje za prospěšné opětovně zdůraznit, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud dovolání nevyhoví, bude moci podat novou ústavní stížnost a v ní zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení:Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. 2. 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj