Constitutional court dismisses constitutional complaint regarding insufficient time to pay court fees due to illness.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a woman claiming insufficient time to pay court fees due to long-term illness. The court found the complaint clearly unfounded because the lower courts repeatedly urged payment and provided over four months to comply. Consequently, the court determined no constitutional violation occurred and rejected the appeal as inadmissible under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints that are clearly unfounded when the lower courts have provided adequate time for procedural requirements and no fundamental rights were violated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 501/05
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. A., zastoupené JUDr. Alenou Kubátovou, advokátkou v Praze 5, Za Opusem 358, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2005, čj. 5 Cmo 190/2005-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listiny. Stěžovatelka tomuto rozhodnutí ve stručné ústavní stížnosti vytýká, že jí nebyla dána dostatečná doba na zaplacení soudního poplatku, neboť je v dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecného soudu při vydání napadeného rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález
I. ÚS 68/93
, Sb.n.u.ÚS, sv. 1, str. 123). Je v tomto aspektu jasně patrné, že stěžovatelku Městský soud v Praze, jako soud prvého stupně, opakovaně vyzýval k zaplacení soudního poplatku, a že pro jeho zaplacení měla stěžovatelka celkem více než čtyři měsíce. S argumenty stěžovatelky se vrchní soud vypořádal a Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí nespatřuje nic protiústavního. Porušení žádného ze základních práv stěžovatelky proto nepřipadá v úvahu.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a jako takovou ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 1. listopadu 2005