Constitutional complaint dismissed for lack of specific constitutional arguments and failure to meet burden of proof.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing due to the absence of specific constitutional arguments. Although the applicant claimed violations of fundamental rights and procedural rules, the court held that a complaint must precisely identify the unconstitutional basis to be admissible. The court reasoned that without substantiated claims, the complaint contradicts the statutory burden of proof and the duty of legal representation.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 34 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to precisely state the specific constitutional grounds for the alleged violation, thereby failing to meet the burden of proof required for meritful consideration.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 347/05
Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, 571 01 Moravská Třebová, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2005 sp. zn. 19 Co 263/2005, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo k jím podanému odvolání potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. června 2004 č. j. 18 C 611/2002-36, jímž bylo přerušeno označené řízení před ním vedené. Stěžovatel, aniž by v rámci svého návrhu předložil jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, tj. vznesl - byť v nejobecnější rovině - vůči postupu odvolacího soudu jakékoliv výhrady jak v rovině práva jednoduchého, tak posléze práva ústavního, namítal dotčení ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR.
Souběžně s ústavní stížností podané dovolání stěžovatele do citovaného usnesení Krajského soudu v Brně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2005 č. j. 26 Cdo 2289/2005-105 pro nepřípustnost odmítnuto. Respektuje pořad práva, vyčkal Ústavní soud vydání rozhodnutí dovolacího soudu a teprve poté přistoupil k posouzení jeho návrhu.
Jakkoli opakovaně ve své dosavadní judikatuře Ústavní soud výslovně zdůraznil, že při posuzování ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek, než v ústavní stížnosti předestřených (kupř.
sp. zn. I. ÚS 129/99
,
I. ÚS 424/2000
,
I. ÚS 603/2000
,
II. ÚS 242/98
,
II. ÚS 305/99
,
II. ÚS 182/01
,
IV. ÚS 525/01
,
IV. ÚS 98/03
a další), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech
sp. zn. Pl. ÚS 7/03
per analogiam,
sp. zn. IV. ÚS 188/04
,
IV. ÚS 430/05
). Brojí-li totiž stěžovatel proti výroku, resp. obsahu rozhodnutí či (procesnímu) postupu orgánů veřejné moci, je nezbytné přesně v ústavní stížnosti označit nejen napadené rozhodnutí (postup), nýbrž, má-li být ústavní stížnost smysluplného projednání schopná, alespoň v nezbytném rozsahu předložit i z pohledu stěžovatele relevantní tvrzení, jimiž je namítaná protiústavnost založena. Ústavní soud pak v rámci přezkumu není těmito tvrzeními (důvody) vázán, nicméně neunese-li navrhovatel v řízení o ústavní stížnosti břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s ustanovením § 34 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. (s odkazem na § 72 odst. 2 téhož zákona), a tedy nezpůsobilý meritorního projednání.
Uvedená absence tvrzení, jimiž by mělo být dotčení ústavně zaručených základních práv stěžovatele odůvodněno, zakládá deficit, který je dle názoru Ústavního soudu současně v rozporu s účelem povinného právního zastoupení advokátem, od něhož lze právem nejen očekávat, nýbrž především i požadovat hájení zájmů (práv) zastoupeného lege artis, tj. ve shodě s povinnostmi ze zákona, jakož i etických pravidel s výkonem advokacie spojených plynoucích (§ 16, § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Pouhý odkaz na stěžovatelem podané dovolání postrádá v tomto ohledu jakoukoliv právní relevanci.
Na základě shora vyloženého byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005