Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding judge impartiality due to lack of reasonable doubt.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court decision. The applicant argued that a district court judge violated his right to a fair process by inquiring about property possession without a formal request, allegedly biasing the proceedings. The court rejected these claims, stating that the judge's legal opinion was a standard procedural step and did not create reasonable doubt regarding her impartiality.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 118a of the Code of Civil Procedure; § 14 of the Code of Civil Procedure: A judge's preliminary legal opinion during procedural instruction does not constitute grounds for recusal unless it creates reasonable doubt about the judge's impartiality.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 173/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. dubna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 č. j. 1 Nc 2448/2004-102, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dle stížnostních bodů návrhu mělo rozhodnutím o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Jany Profousové, jíž byla přidělena k projednání žalobou stěžovatele zahájená věc o určení vlastnictví, dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Jmenovaná soudkyně Okresního soudu v Chrudimi totiž v rámci procesního poučení (§ 5 o. s. ř.), poskytnutého s odkazem na § 118a o. s. ř., vyzvala strany, aby se vyjádřily k možnému posouzení otázky vydržení. Tímto se, dle tvrzení stěžovatele, dopustila zásadního pochybení, když je poučila (resp. žalovaného) o hmotném právu, a to za situace, kdy se doposud žádná z nich vydržení nedovolávala. Stěžovatel je proto přesvědčen o tom, že uvedeným způsobem se soud nalézací "postavil na stranu žalovaného, čímž byl učiněn pravděpodobně nevratný zásah do rovnosti účastníků řízení, který má za následek, že stěžovatelova věc nebude spravedlivě a nestranně rozhodována". Vzhledem k tomu, že krajský soud nerozhodl o vyloučení této soudkyně z projednávání věci, domáhal se stěžovatel s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie a nálezy Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 167/04
a
II. ÚS 105/01
, aby tento soud výše označené usnesení nálezem zrušil.
Napadené rozhodnutí Ústavní soud nepovažuje za vykročující z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv, jak je stěžovatel označil v ústavní stížnosti.
Klíčovým a výchozím bodem, od něhož odvíjí své úvahy o podjatosti soudkyně Okresního soudu v Chrudimi je její právní názor, nalézající odraz v obsahu poskytnutého poučení.
V tomto ohledu právě v reakci na námitky stěžovatele ve věci rozhodující Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v ústavní stížností napadeném usnesení poukázal na kautelu předvídatelnosti rozhodnutí vyjádřenou v § 118a o. s. ř., jež jisté předestření právního názoru soudu účastníkům nevylučuje. Konstatoval, že mu v jeho procesním postavení nesluší přezkoumávat, zda danému stadiu řízení odpovídalo použití citovaného ustanovení, jakož ani posuzovat správnost názoru soudkyně, opřeného o přesvědčení, dle něhož se musí z úřední povinnosti v daném případě zabývat tím, zda došlo k vydržení vlastnictví, pročež ve výzvě k doplnění tvrzení určené žalobci (usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. července 2004 č. j. 3 C 213/2002-92) zvolila formulaci, v níž se objevil výraz vydržení vlastnického práva. Vycházeje z § 14 odst. 1 o. s. ř., usuzoval toliko, zda lze mít pro stěžovatelem uplatněné výhrady důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. J. Profousové. Poté, co nejprve konstatoval, že napadený postup jmenované soudkyně nevycházel z poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům, z pohledu § 14 odst. 4 o. s. ř. dovodil, že nelze přesvědčení soudkyně o jeho správnosti v řízení o konkrétní projednávané stěžovatelově věci kvalifikovat jako důvod k jejímu vyloučení.
Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, v tom rámci především orgánem ochrany proti svévoli ze strany obecných soudů, porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, neshledal. Pokud je totiž předmětem přezkumu v záhlaví uvedené rozhodnutí krajského soudu, vydané v průběhu zatím pravomocně neskončeného meritorního řízení nacházejícího se ve stadiu před nalézacím soudem, je nutno říci, že toto je řádně odůvodněno, z mezí ústavnosti nevybočuje a na racionální argumentaci v něm předloženou postačí odkázat. Z uvedeného vyplývá, že ani z hlediska objektivního testu, jak jej stěžovatel zdůraznil s poukazem na citovanou judikaturu, nebylo možno jeho námitkám přisvědčit, resp. vzít je s ohledem na konkrétní výše popsanou skutkovou a právní situaci se současným přihlédnutím k procesní pozici krajského soudu za relevantní.
Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně, dne 27. dubna 2005