Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 690/05 ECLI:CZ:US:2006:2.US.690.05 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding refusal of court fee exemption based on financial means.

Numero d'incarto II.ÚS 690/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a litigant against the lower courts' refusal to grant an exemption from court fees. The lower courts determined the applicant had sufficient assets and significant income, including a recent receipt of over 16 million Czech crowns, making fee exemption inappropriate. The Constitutional Court ruled that assessing financial eligibility for fee waivers is a discretionary power of ordinary courts, not subject to constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 138 odst. 1 o. s. ř.; The decision on whether conditions for exemption from court fees are met is a matter of ordinary court discretion and does not fall within the scope of constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
court fee exemption financial means assessment constitutional complaint dismissal ordinary court discretion litigant financial status

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v daném případě šlo o svévolný výklad § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Kladská 5/1489, směřující proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2005, sp. zn. 13 Co 271, 272/2005, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. června 2005, č. j. 15 C 274/2000-71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. června 2005, č. j. 15 C 274/2000-71, nebylo žalobci (stěžovateli) přiznáno osvobození od soudních poplatků, jehož se domáhal v řízení o zaplacení částky ve výši 72.187.080 Kč. Soud prvního stupně ze žalobcem doložených dokladů zjistil, že měl v době před podáním žaloby dostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku (ve výši 500.000 Kč), a i v době rozhodování soudu dosahuje značných příjmů. S ohledem na výše uvedené neshledal, že by byly dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce výrokem I. usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se přitom se závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že žalobce dosahuje značných zisků a navíc je vlastníkem rozsáhlého nemovitého majetku. Ve shodě se soudem prvního stupně považoval za podstatné, že žalobce před podáním žaloby inkasoval od žalovaného částku převyšující 16.000.000 Kč. Proto bylo zcela v silách žalobce zaplatit vyměřený soudní poplatek.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který zaručuje právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má dle jeho názoru i ten, kdo nemá momentálně finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel uvedl, že požádal o osvobození od soudního poplatku z důvodu neustálého nátlaku, a to i ekonomického charakteru, který na něj činí různé státní orgány a který vyvolal jeho vážnou ekonomickou situaci. Soud prvního stupně pochybil, že se vůbec nezabýval tím, jaký čistý příjem stěžovatel v období před podáním žaloby měl a jaké finanční povinnosti musel plnit. Nepřiznal stěžovateli osvobození od soudního poplatku, aniž by hodnotil jeho aktuální finanční situaci. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že v daném případě šlo o svévolný výklad § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Soud tím, že pominul stěžovatelovu vážnou ekonomickou situaci a nepřiznal osvobození od soudního poplatku, brání výkonu a ochraně práva stěžovatele. Na straně stěžovatele se přitom nejedná o bezúspěšné uplatňování práva.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 138 odst. 1, věta prvá, o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Uvedené ustanovení tedy ponechává obecnému soudu (resp. předsedovi senátu) prostor k uvážení, aby osvobození od soudních poplatků účastníkovi zcela nebo zčásti přiznal. Jediným omezujícím předpokladem pro přiznání uvedeného osvobození je naplnění vymezených podmínek. Rozhodnutí o tom, zda jsou tyto podmínky naplněny, není otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší zasahovat do výsostného práva obecného soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu,

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

či

IV. ÚS 464/01

aj.).

Ústavní soud zjistil, že se obecné soudy dostatečně důkladně a zákonu odpovídajícím způsobem zjišťovaly poměry stěžovatele. V případě stěžovatele obecné soudy dospěly k závěru, že jeho majetkové poměry neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, přičemž poukázaly zejména na daňové přiznání stěžovatele z příjmu fyzických osob za rok 2003, na vlastnictví rozsáhlého nemovitého majetku a především na to, že krátce před podáním žaloby inkasoval stěžovatel od žalovaného částku ve výši přesahující 16 miliónů Kč. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že obecné soudy nerozhodovaly svévolně a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily; tomu, že by v posuzované věci byly stěžovatelem kritizované právní závěry v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, nic také nenasvědčuje. Ústavní soud proto neshledává žádný důvod pro svůj zásah.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 24. ledna 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu