Constitutional Court dismissed appeal claiming fair trial violation regarding child support calculation based on income at judgment date.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the mother's constitutional complaint against a city court ruling that adjusted child support amounts. The mother argued the appellate court violated her right to a fair process by relying on the father's income at the time of the judgment rather than at the time of the request. The court held that the appellate court correctly applied the principle that the relevant factual state is the one existing at the moment of the judgment's proclamation. Consequently, the court found no violation of the right to a fair trial and dismissed the complaint as clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 154 odst. 1 o.s.ř.; § 85 odst. 2 zákona o rodině: The relevant factual state for determining child support obligations is the condition existing at the time of the judgment's proclamation, and appellate courts are bound by the principle of free evaluation of evidence without violating fair trial rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené JUDr. Martou Permanovou, advokátkou v Praze 1, Václavské nám. 21, proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 64 Co 308/2005-268 ze dne 6. 10. 2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
I. Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 64 Co 308/2005-268 ze dne 6. 10. 2005, jímž byl částečně změněn a ve zbytku potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 39 P 221/2000-247 ze dne 9. 5. 2005, kterým bylo zvýšeno výživné na nezletilé děti stěžovatelky. Napadeným rozsudkem došlo podle názoru stěžovatelky k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:
Stěžovatelka se návrhem ze dne 22. 10. 2004 domáhala proti otci nezletilých dětí zvýšení výživného, které bylo stanoveno v souvislosti s rozvodem manželství v roce 1999. Soud I. stupně jejímu návrhu v podstatě vyhověl. Výživné na nezletilou dceru M. zvýšil na částku 3.800,- Kč s účinností od 1.9. 2002 a na částku 5.000,- Kč s účinností od 1. 9. 2004. Výživné na nezletilého syna J. pak zvýšil na částku 4.500,- Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 6.000,- Kč s účinností od 1. 9. 2004. Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že na nezletilou dceru zvýšil výživné na částku 3.300, Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 3.800,- Kč s účinností od 1. 9. 2005; na nezletilého syna pak na částku 3.500,- Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 4.200,- Kč s účinností od 1. 9. 2004.
Stěžovatelka tvrdí, že tímto rozhodnutím porušil Městský soud v Praze ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, a ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině, podle něhož oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností. Toto pochybení spatřovala v odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož se otcův čistý příjem postupně zvyšuje; pokud jde o odměny - ohledně nichž otec namítal, že nejsou pevnou mzdovou složkou - soud prý uvedl, že podle potvrzení o otcových příjmech byly odměny vyplaceny za roky 2002, 2003 i 2004 a k tomu, zda budou vyplaceny i za období následující po vyhlášení rozsudku při rozhodování, přihlížet nelze. Dále stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud nezhodnotil dostatečně všechny zjištěné okolnosti; soud se prý nezabýval tvrzením otce o jeho zvýšených výdajích v souvislosti s jeho zdravotním stavem, pouze je konstatoval a tedy je patrně zohlednil. Postupem odvolacího soudu tak došlo - podle jejího názoru -k porušení práva na spravedlivý proces. Proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
II. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 39 P 221/2000 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisu zjistil, že stěžovatelka podala návrh na zvýšení výživného na 2 nezletilé děti. Navrhovala, aby soud zvýšil výživné na nezletilého syna J. na částku 4.500,- Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 6.500,- Kč s účinností od 1. 9. 2004 a výživné na nezletilou dceru M. na částku 3.800,- Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 5.500,- Kč s účinností od 1. 9. 2004. Po provedeném řízení Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem č.j. 39 P 221/2000-247 ze dne 9. 5. 2005 návrhu převážně vyhověl; rozhodl tak, že se výživné na nezletilého syna J. zvyšuje na částku 4.500,- Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 6.000,- Kč s účinností od 1. 9. 2004 a na nezletilou dceru M. na částku 3.800,- Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 5.000,- Kč s účinností od 1. 9. 2004; dále rozhodl o nedoplatku na výživném. Rozhodnutí odůvodnil poukazem na změnu poměrů především na straně dětí - zvýšení jejich věku, nástup do mateřské školky (dcera) a na druhý stupeň základní školy (syn).
K odvolání otce nezletilých dětí Městský soud v Praze napadeným rozsudkem č.j. 64 Co 308/2005-268 ze dne 6. 10. 2005 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že na nezletilou dceru zvýšil výživné na částku 3.300, Kč s účinností od 1. 9. 2002 a na částku 3.800,- Kč s účinností od 1. 9. 2005; na nezletilého syna pak částkou 3.500,- Kč s účinností od 1. 9. 2002 a částkou 4.200,- Kč s účinností od 1. 9. 2004. V souvislosti s tím rozhodl rovněž o nedoplatku na výživném. V odůvodnění se zabýval skutečnostmi, které ho vedly k uvedené změně v určení výše výživného a reagoval na námitky uvedené v odvolání otce i ve vyjádření stěžovatelky. Konstatoval, že průměrný čistý příjem otce za únor až červen 2005 činil 43.164,- Kč a tato částka je ovlivněna výplatou roční odměny za rok 2004 ve výši 88.000,-Kč. Průměrný čistý příjem matky za březen a srpen 2005 činil 13.248,- Kč.
III. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s výsledkem sporu a zejména s právními závěry, které odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyslovil.
Stěžovatelka poukazuje především na to, že Městský soud v Praze porušil ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Toto porušení spatřuje v následující formulaci části odůvodnění napadeného rozsudku: "jeho čistý příjem se postupně zvyšuje, ... poukazuje-li otec na skutečnost, že roční odměny nejsou pevnou mzdovou složkou, není zaručeno že je bude pobírat i v dalších letech ... z potvrzení o jeho příjmech vyplývá, že odměny byly vyplaceny za roky 2002, 2003 i 2004, k tomu, zda budou vyplaceny i za období následující po vyhlášení rozsudku při rozhodování přihlížet nelze." Podle názoru Ústavního soudu stěžovatelka podstatu této části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu toliko nepochopila. Zde je právě zřetelně vyjádřena zásada vyslovená v citovaném ustanovení o.s.ř.; odvolací soud totiž nepřihlížel k námitce otce, že není jisté, zda budou odměny vyplaceny i v následujících letech, a vycházel ze skutečnosti, že v uvedených letech tato mzdová složka byla vyplacena a průměrný otcův příjem i ovlivnila. V tomto směru tedy porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny spatřovat nelze.
Stěžovatelka dále namítala nesprávné hodnocení provedených důkazů, na jejichž základě odvolací soud výši výživného změnil. Ústavní soud k této námitce uvádí, že z jeho ustálené rozhodovací praxe jednoznačně vyplývá, že proces dokazování a zejména proces hodnocení důkazů je vlastní nezpochybnitelnou činností obecných soudů, vyplývající z jejich soudcovské nezávislosti. Při procesu hodnocení důkazů jsou obecné soudy vázány ústavními hranicemi, vyjádřenými v zásadě volného hodnocení důkazů ve vymezení § 132 o.s.ř. Pokud obecné soudy v procesu hodnocení důkazů setrvají v těchto vymezených hranicích, nelze jejich činnost, byť dospěly k závěru, který není pro stěžovatele příznivý, jako porušení jeho práva na spravedlivý proces spatřovat.
Stěžovatelka konečně tvrdila, že odvolací soud "patrně zohlednil" otcem tvrzené zvýšené výdaje v souvislosti s jeho zdravotním stavem. Nic takového však z napadeného rozsudku neplyne; tyto výdaje konstatoval toliko obvodní soud, jehož rozhodnutí stěžovatelka nenapadla, poněvadž tento soud jejímu návrhu v podstatě vyhověl.
V předmětné věci odvolací soud sám doplnil dokazování ke skutečnostem, které nastaly po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, a v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně uvedl všechny okolnosti, k nimž při svém rozhodování přihlížel. V jeho rozhodnutí nelze spatřovat ani extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry z něj vyvozenými, ani nelze usuzovat, že by byl odvolací soud postupoval podle vlastní libovůle mimo hranice vymezené příslušnými procesními i hmotněprávními předpisy. Jeho rozhodnutí vychází z aplikace jednoduchého práva způsobem, který je ústavně konformní a podle přesvědčení Ústavního soudu plně přijatelný.
Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, jehož se dovolává.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2006
František Duchoň
předseda senátu