Constitutional Court dismisses regional authority's appeal regarding property rights and enforcement exclusion. The court rejects claims that ownership is the sole factor in excluding assets from execution. The decision establishes that creditors can enforce claims against assets managed by public organizations. The court rules that the regional authority's property rights are not absolute and can be restricted by legal obligations. The decision clarifies that the state can intervene in local authorities' financial management through established legal mechanisms. The court emphasizes that property rights must be balanced against the need to satisfy valid debts. The ruling confirms that creditors have the right to pursue enforcement against managed assets. The decision upholds the principle that public organizations bear responsibility for their obligations. The court concludes that the lower courts correctly applied the law in this matter. The appeal is dismissed as the constitutional complaint is clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the Plzeň Region against lower court rulings regarding the exclusion of assets from enforcement proceedings. The region argued that its ownership of property transferred to a public health organization violated its fundamental property rights and autonomy under the Constitution. The court held that ownership is not the sole determining factor for enforcement exclusion and that the organization, as a legal entity, bears responsibility for its debts. Consequently, the court found no violation of constitutional provisions and rejected the complaint as clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as clearly unfounded, establishing that the owner's property rights are not the sole criterion for excluding assets from enforcement and that debts incurred by a public organization can be satisfied from assets managed by the owner.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 18, Plzeň, zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, sídlem Kamenická 1, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17.5.2005, sp.zn. 56 Co 193/2005, a proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 25.1.2005, č.j. 7 C 147/2003-42, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Tachově, jako účastníků řízení, a Okresní správy sociálního zabezpečení v Tachově, sídlem Sadová 1694, Tachov, jako vedlejšího účastníka řízení, s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění.:
Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, a to rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") a rozsudek Okresního soudu v Tachově (dále jen "okresní soud"), a domáhal se jejich zrušení. Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení uvedl, že napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta vylučovací žaloba, a to na vyloučení movitých věcí z exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 23.5.2003, č.j. Nc 2122/2003-15. Krajský soud druhým z napadených rozsudků prvostupňový rozsudek potvrdil. Stěžovatel namítá, že v řízení bylo nutno správně aplikovat ustanovení § 267 odst. 1 obč. soudního řádu a dodává, že věci sepsané při exekuci přešly dle § 1 odst. 1 zák. č. 290/2002 Sb., z vlastnictví České republiky do vlastnictví kraje a že tento majetek stěžovatel, jako zřizovatel, svěřil příspěvkové organizaci kraje - Nemocnici Planá u Mariánských Lázní. Krajský soud konstatoval, že jde o majetek stěžovatele, který je omezen dispozičním právem jím zřízené příspěvkové organizace. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, a to uvedená v čl. 11 odst. 1, čl. 11 odst. 4 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90, čl. 101 odst. 3 a čl 101 odst. 4 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), a to zásahem do vlastnictví stěžovatele, který bude mít pravděpodobně za následek nejen omezení dispozičních práv k předmětu vlastnictví, ale i ztrátu samotného vlastnictví, a zásahem do ústavně zaručeného práva samosprávného celku mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu s tím, že stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Podáním ze dne 3.10.2005 stěžovatel návrh doplnil a provedl závěrečnou rekapitulaci. Současně informoval, že v podstatě tutéž problematiku projednává Ústavní soud pod sp.zn.
IV. ÚS 455/05
, dále pod sp.zn.
III. ÚS 333/05
, sp.zn.
IV. ÚS 547/05
a sp.zn.
I. ÚS 463/05
.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel zároveň s ní podal dovolání. Z tohoto důvodu Ústavní soud usnesením ze dne 30.8.2005, č.j.
I.ÚS 462/05-10
, řízení přerušil. Poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 6.12.2005, č.j. 20 Cdo 2207/2005-67, dovolání - jako nepřípustné - odmítl, pokračoval Ústavní soud v řízení.
Relevantní znění příslušných článků Listiny a Ústavy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 4 odst. 1 Listiny:
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Čl. 11 odst. 1 Listiny:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Čl. 11 odst. 4 Listiny:
Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Čl. 90 Ústavy:
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Čl. 101 odst. 3 Ústavy:
Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.
Čl. 101 odst. 4 Ústavy
Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že posuzovaná věc je skutkově i právně totožná s dalšími věcmi vedenými u Ústavního soudu (srov. sp.zn.
IV. ÚS 455/05
, sp.zn. III 333/05, sp.zn. III. 593/05, sp.zn.
IV. ÚS 547/05
aj.). S odvoláním na obsah a odůvodnění usnesení v těchto věcech, Ústavní soud opakovaně konstatuje, že příspěvková organizace, jako právnická osoba, je subjektem práv a povinností, má zákonem přiznanou možnost zavazovat se a pak musí nést odpovědnost za porušení svých povinností, včetně nesplnění závazků. Výkon rozhodnutí v takových případech je přípustný, neboť pohledávka představuje subjektivní právo věřitele vyžadovat určité plnění a nebyla-li pohledávka dobrovolně splněna, lze její splnění vynutit soudní cestou. Obecné soudy správně dovodily, že vlastnické právo stěžovatele nemůže být jediným rozhodujícím hlediskem pro rozhodování o vyloučení věci z exekuce a musí být přihlédnuto i k dalším okolnostem, jímž je omezení vlastníka dispozičním právem jím zřízené příspěvkové organizace, které předal tento majetek do správy k jejímu vlastnímu hospodářskému využití. Z takového závěru vychází také Nejvyšší soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2005, sp.zn.20 Cdo 2791/2004) Nelze akceptovat názor stěžovatele, že závazky příspěvkové organizace, které nebyly splněny dobrovolně, nemohou být uspokojeny z majetku svěřeného takové organizaci do správy k vlastnímu hospodaření. Zřizovatel, jako vlastník majetku, svěřuje svůj majetek do správy příspěvkové organizace k jejímu hospodářskému využití; přitom má dostatek instrumentů (srov. § 27 a násl. zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů) umožňujících ovlivňovat její hospodaření. Na základě těchto závěrů Ústavní soud neshledal porušení výše uvedených ustanovení Listiny a Ústavy.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ohledně návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud připomíná, že tento návrh má akcesorickou povahu. Z toho plyne, že návrh na odložení vykonatelnosti je možno podat pouze ve spojení s ústavní stížnosti a že sdílí i její osud v tom smyslu, že pokud je ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, aniž by bylo tento výsledek nutno zmiňovat ve výroku usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2006
František Duchoň
předseda senátu