Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies in Czech immigration case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding a refusal of long-term residence permission. The applicant argued that his right to a fair trial was violated, but the court found he had not exhausted all available legal remedies. Consequently, the complaint was declared inadmissible under the law governing the Constitutional Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele A. Z., zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Hulíkem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ČR v Praze, ze dne 14. 4. 2005, č.j. SCPP-722/216-C-2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivé řízení zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR, který "soudům a správním orgánům ukládá povinnost v Spolanu (poznámka: v souladu) se správním řádem poskytovat ochranu základním lidským a občanským právům" (poznámka: stěžovatelem uvedeno nepřesně).
Podle ustanovení § 75 odst. 1 (část věty před středníkem) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci bylo ústavní stížnosti napadeno rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ČR v Praze, ze dne 14. 4. 2005, č.j. SCPP-722/216-C-2005, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, oddělení cizinecké policie Praha, ze dne 13. 1. 2005, č.j. SCPP-041296/PH-XIII-CI-2004. Tímto rozhodnutím nebylo stěžovateli - podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 326/1999 Sb."), s odkazem na ustanovení § 56 odst. 2 písm.
a) téhož zákona - uděleno povolení k dlouhodobému pobytu, neboť Policie ČR, oddělení cizinecké policie Praha, v rámci řízení o žádosti o povolení k tohoto pobytu zjistila, že ve výpisu z evidence Rejstříku trestů ČR má stěžovatel záznam. Z tohoto záznamu vyplývá, že stěžovateli byl Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 29. 7. 2004 pod č.j. 1 OT 23/2004 podle § 147 odst. 1 trestního zákona uložen trest odnětí svobody podmíněně v počtu 4 měsíců se zkušební dobou do 18. 2. 2006. Proto správní orgán nepovažuje stěžovatele - pro účely řízení o povolení k dlouhodobému pobytu - v kontextu s ustanovením § 46 odst. 1 a s odkazem na ustanovení § 37 odst. 1 písm.
a) zákona č. 326/1999 Sb. za trestně zachovalého. Správní orgán dále poukázal na to, že za situace, kdy "je daná skutečnost nepochybně důvodem pro zrušení již uděleného povolení k dlouhodobému pobytu, je zřejmé, že ji lze považovat rovněž za jednu z podmínek pro udělení předmětného povolení, a to i přes skutečnost, že výpis z Rejstříku trestů není předepsanou náležitostí podání ve věci (§ 46 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.). Podpůrným argumentem pro uvedený výklad je tzv. zásada procesní ekonomie, vyjádřená zejména ustanovením § 3 odst. 3 správního řádu.
Nebyl-li by tento výklad přijat, bylo by povinností příslušného správního orgánu po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení k dlouhodobému pobytu neprodleně zahájit řízení o zrušení jeho platnosti." Správní orgán konečně poukázal na to, že pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu je důvodem ke zrušení platnosti předmětného povolení, a to bez podmínky zkoumání dopadu takového rozhodnutí zejména do soukromého a rodinného života cizince [§ 46 odst. 1 s odkazem na § 37 odst. 1 písm.
a) zákona č. 326/1999 Sb.].
Odvolací orgán ve svém (ústavní stížností napadeném) rozhodnutí potvrdil uvedený názor správního orgánu prvního stupně. Poukázal na to, že podmínky pro neudělení dlouhodobého pobytu byly splněny a stěžovatel - osoba trestně nezachovalá - přestal splňovat některou z podmínek pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu jak stanoví § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Při posuzování věci správní orgán zvážil důsledky tohoto rozhodnutí a přihlédl zejména k dopadům do soukromého a rodinného života cizince. Neudělení povolení k dlouhodobém pobytu není rozhodnutím, které by cizinci bránilo v opětovném přicestování na území ČR, neboť ve smyslu ustanovení § 17 zákona č. 326/1999 Sb. cizinec může pobývat na území ČR na základě krátkodobého víza, o které požádá na zastupitelském úřadu ČR v zahraničí. Odvolací orgán konečně uvedl, že stěžovatelovo odvolání bylo posouzeno v plném rozsahu, bylo přihlédnuto ke všem předloženým důvodům a k provedenému důkaznímu řízení a uzavřel s tím, že podané odvolání neobsahuje skutečnosti, které by vedly ke změně nebo zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Ústavní soud konstatuje, že se v souzené věci jedná o rozhodnutí orgánů [oddělení cizinecké policie a Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie; srov. ustanovení § 161 odst. 1 písm. a) a písm. b) bod 1. zákona č. 326/1999 Sb.], které ve správním řízení rozhodují mimo jiné o povolení k dlouhodobému pobytu [srov. ustanovení § 164 odst. 1 písm. f) a ustanovení § 163 písm. f) bod 1. zákona č. 326/1999 Sb.]. Tato rozhodnutí nejsou vyloučena ze soudního přezkumu (ustanovení § 171 zákona č. 326/1999 Sb. a contrario).
Je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za této situace Ústavní soud dovodil, že podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou splněny, takže ústavní stížnost je nepřípustná.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2005
Vojen Güttler
soudce zpravodaj