Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies regarding court delay in bankruptcy proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's complaint against the regional court's inaction regarding a bankruptcy declaration. The applicant argued that the court's delay violated his right to a decision within a reasonable time, citing the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the claim because the applicant failed to exhaust the newly introduced legal remedy for setting procedural time limits before filing the constitutional complaint.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint regarding court delay is inadmissible unless the applicant has exhausted all statutory remedies, including the specific request to set a time limit for procedural acts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
IV.ÚS 289/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. J. H., proti nečinnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, t a k t o:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. srpna 2004 a doplněnou po výzvě Ústavního soudu k opravě vad podání dne 4. února 2005, napadl stěžovatel postup Krajského soudu v Ústí nad Labem. Uvedl, že rozhodnutím tohoto soudu sp. zn. 10 K 8/96 ze dne 9. října 1996 byl na jeho osobu prohlášen konkurz. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které osobně doručil do podatelny soudu dne 23. října 1996. Protože soud prvního stupně i soud odvolací zůstaly nečinné, podáním ze dne 2. srpna 2004 se stěžovatel obrátil na předsedu Vrchního soudu v Praze se stížností na průtahy řízení. Předseda Vrchního soudu v Praze mu následně dopisem ze dne 17. srpna 2004 sdělil, že Vrchnímu soudu v Praze žádné odvolání nebylo postoupeno, tedy se jím ani meritorně nezabýval. Stěžovatel však poukazuje na skutečnost, že odvolání podal, což dokládá kopií odvolání opatřenou podacím razítkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 1996, přičemž popírá, že by mu bylo doručeno rozhodnutí o tomto odvolání. Má za to, že uvedeným postupem byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva plynoucí z Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), totiž právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Namítá dále, že nečinností prvoinstančního soudu mu byla způsobena značná materiální i psychická újma, zejména s ohledem na důsledky prohlášení konkurzu. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by zakázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 10 K 8/96 pokračovat v předmětných průtazích v řízení a přikázal mu ve věci bez průtahů jednat. Stěžovatel dále žádá náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 věta první před středníkem zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Stěžovatel podanou ústavní stížností brojí proti nečinnosti soudu prvního stupně. Zde je třeba konstatovat, že Ústavní soud v minulosti nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (viz např. rozhodnutí ve věcech
sp. zn. I. ÚS 600/03
,
II. ÚS 504/03
). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu včleněn s účinností od 1. 7. 2004 nový institut - tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení vyčerpání tohoto návrhu před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech
sp. zn. I. ÚS 506/04
,
sp. zn. IV. ÚS 259/04
). Stěžovatel však takový návrh nepodal, tedy nelze učinit závěr o vyčerpání všech prostředků k ochraně práva zákonem určených.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než stěžovatelův návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
Návrh stěžovatele na úhradu jeho nákladů vzniklých v řízení před Ústavním soudem jako návrh akcesorický pak sdílí osud ústavní stížnosti, neboť dle ust. § 83 odst. 1 zák. o Ústavním soudu je možné přiznat náhradu nákladů na zastoupení (nikoliv náhradu nákladů jiných) stěžovateli ze strany státu pouze tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.
P o u č e n í:Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. dubna 2005
JUDr. Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj