Constitutional court dismisses appeal for missing appeal deadlines and failure to exhaust remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's rejection of an appeal. The applicant argued that lower court proceedings violated their constitutional rights, but the Supreme Court correctly found the appeal filed after the statutory deadline. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust all available legal remedies before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies or if the appeal was filed outside the prescribed time limits.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 243/04
Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného ve věci navrhovatele Ing. P. Ch. zastoupeného JUDr. Z. F. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. ledna 2004 sp. zn. 8 Tdo 52/2004, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 sp. zn. 6 To 27/03 a Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2002 sp. zn. 1 T 7/02 t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se podáním učiněným dne 16. dubna 2004 domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v Listině základních práv a svobod, jakož i v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh trestního řízení a úkony v něm provedené, na stanoviska a tvrzení, jež v řízení přednesl a na něž nebyl brán zřetel, jakož i na postup Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí o podaném dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný i mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že jmenovaný soud opodstatněně odmítl dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2003 sp. zn. 6 To 27/03, když spolehlivě zjistil, že bylo podáno po lhůtě k tomu stanovené. V odůvodnění rozhodnutí vyložil, proč za použití ustanovení § 265e odst. 1, 2 a 3, jakož i § 265d odst. 2 trestního řádu a po zjištění dat a místa podání dovolání shledal, že toto bylo podáno po lhůtě k tomu stanovené. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat, když zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poněvadž o dovolání bylo rozhodnuto tak, jak shora uvedeno, návrh napadající rozsudky soudu I. a II. stupně je nepřípustným, když stěžovatel řádně, tj. včas, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 75 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2004