Constitutional Court ruled that a defendant's right to be heard before a court decision on continued detention is mandatory under the Convention. The court annulled the lower court's decision due to the lack of a hearing. The defendant's appeal against the prosecutor's decision was dismissed as inadmissible. The court emphasized that only judicial bodies can review the lawfulness of detention. The decision clarifies the procedural requirements for continued detention appeals. The ruling ensures fundamental rights are protected during criminal proceedings. This case establishes the necessity of a hearing for detention appeals. The court found the prosecutor's decision not subject to Article 5 review. The lower court's failure to hear the defendant was the sole ground for annulment. The decision reinforces the principle of adversarial proceedings in detention cases.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court annulled the Regional Court's decision rejecting the defendant's appeal against the prosecutor's ruling on continued detention because the court failed to hear the defendant. The defendant argued that her rights under the Convention and the Charter were violated by the lack of a hearing and the imprecision of the detention reasons. The Court held that the absence of a hearing before deciding on the appeal constituted a violation of Article 5 of the Convention and Article 8 of the Charter, while dismissing other complaints as unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 5 odst. 4 Úmluvy; čl. 8 odst. 2 Listiny: A court decision on an appeal against a prosecutor's ruling on continued detention requires a hearing of the accused; failure to do so violates fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Povinnost soudu vyslechnout obviněného při rozhodování o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalšim trvání vazby
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 11. května 2005
sp. zn. II. ÚS 713/04
ve věci ústavní stížnosti D. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14 a usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214, jímž bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby stěžovatelky.
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14 se zrušuje.
II. Ústavní stížnost proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214 se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214, kterým byla ponechána i nadále ve vazbě, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2004 č. j. Nt 730/2004-14, kterým byla její stížnost proti rozhodnutí státní zástupkyně zamítnuta. Stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka namítá, že před vydáním napadených rozhodnutí nebyla slyšena a právo účastnit se těchto řízení bylo odepřeno i jejím obhájcům. Dále vytýká nekonkrétnost napadených rozhodnutí, zejména s ohledem na to, že jí vytýkané jednání bylo přímo závislé na jednání spoluobviněného D., a proto u ní samotné nemůže být dána obava z pokračování v trestné činnosti. Orgány rozhodující o vazbě rovněž nevzaly v potaz vývoj důkazní situace a rozšíření počtu obviněných, pro které nemůže obstát odkaz na dříve přijatá rozhodnutí o vazbě. Je podle ní nepřípustné, aby ze dvou stíhaných osob v důsledku odlišného hodnocení stejných skutečností byla jedna stíhána vazebně a druhá na svobodě. Nebyly ani nijak specifikovány důvody podle § 71 odst. 4 trestního řádu (dále jen "tr. ř."), které další trvání vazby odůvodňují. Konečně se stěžovatelka domnívá, že k rozhodnutí o dalším trvání vazby došlo až po 15. 11. 2004, tedy po marném uplynutí lhůty pro tento úkon.
Stěžovatelka po podání ústavní stížnosti požádala podáním ze dne 5. 1. 2004 o přednostní projednání. Ústavní soud proto posoudil nejprve naléhavost věci, a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že podmínky § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou splněny. Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatelky (a tím k prodlužování omezení její osobní svobody), ať už by vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv. Proto byla ústavní stížnost projednána přednostně.
Z připojeného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. Nt 730/2004 zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.
Proti stěžovatelce je vedeno trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a 2 a 5 trestního zákona (dále jen "tr. z."), jehož se měla dopustit tím, že společně s P. D. v souvislosti s poskytováním úvěrů třetím osobám opatřovala falešné doklady, jejichž pomocí byly získávány úvěry, někdy i bez vědomí žadatelů, a získané prostředky použila buďto sama nebo prostřednictvím jiných osob, a to v rozporu s účelem úvěrů. V rámci tohoto trestního stíhání byla vzata do vazby usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 5. 2004 sp. zn. 26 Nt 288/2004, a to z důvodů podle § 67 písm. b) a c) tr. ř. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem rozhodla o ponechání stěžovatelky ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. nejprve usnesením ze dne 3. 8. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-45, které bylo stěžovatelce doručeno 5. 8. 2004 a jejímu obhájci 9. 8. 2004, a poté napadeným usnesením ze dne 15. 11. 2004 č. j. 2 KZv 64/2004-214. Proti posledně uvedenému usnesení podala stěžovatelka stížnost, která se v podstatných bodech shoduje s ústavní stížností. O stížnosti bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ústí nad Labem při neveřejném zasedání konaném dne 2. 12. 2004 za účasti členů senátu a zapisovatelky, a to napadeným usnesením č. j. Nt 730/2004-14.
Účastníci řízení byli vyzváni, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Ústí nad Labem odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Stran námitky "neslyšení" stěžovatelky odkázal rovněž na znění trestního řádu a na usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 544/03
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usnesení č. 6, str. 479). Stran dodržení lhůty odkázal na doručenky nacházející se na č. l. 5 a č. l. 11 svého spisu.
Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem uvedlo, že rozhodnutí o prodloužení vazby bylo důvodné a v souladu s trestním řádem. Na tom nic nemění ani skutečnost, že je v něm citováno nesprávné datum právní moci předchozího rozhodnutí, neboť rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 60 odst. 3 tr. ř., o čemž svědčí i pokyn k vypravení předmětného usnesení.
K tomuto vyjádření je připojen list č. 216 spisu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 2 KZv 64/2004, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí státní zástupkyně bylo kanceláří odesláno 15. 11. 2004.
Ústavní soud nálezem ze dne 22. 3. 2004
sp. zn. Pl. ÚS 45/04
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, str. 647; vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) zrušil ustanovení § 242 odst. 2 tr. ř. a současně závazně vyslovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Na důvody tohoto rozhodnutí vydaného v souvislosti s právní úpravou týkající se rozhodování o stížnostech obviněných proti usnesením státních zástupců o dalším trvání vazby Ústavní soud pro stručnost odkazuje.
Pokud tedy v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí státní zástupkyně o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem v neveřejném zasedání bez její přítomnosti a bez jejího slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatelky podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listiny. Ostatní námitky stěžovatelky vůči rozhodnutí soudu o její stížnosti (absence důvodnosti vazby a opožděné rozhodování o jejím dalším trvání) lze mít za zjevně neopodstatněné, neboť s těmito námitkami se vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem stížnostní soud vypořádal, a skutečnost, že stěžovatelka s jeho názorem nesouhlasí, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz též nález
sp. zn. II. ÚS 294/95
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 63)].
Ve vztahu k "přezkumu" prováděnému státním zástupcem nutno poznamenat, že za přezkum ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy lze považovat pouze přezkum provedený soudním orgánem nebo alespoň orgánem, který má shodné institucionální rysy jako soud. Mezi institucionální rysy vyžadované u subjektu přezkoumávajícího oprávněnost zbavení svobody patří nestrannost a nezávislost. Tyto rysy státní zástupce nesplňuje, a to jak z hlediska svého osobního statusu, tak z hlediska svého procesního postavení v trestním řízení [viz nález
sp. zn. I. ÚS 573/02
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 41, str. 397)]. Proto je ústavní stížnost v části napadající rozhodnutí státní zástupkyně zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud tedy ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro porušení čl. 5 odst. 4 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listiny spočívající v absenci slyšení stěžovatelky předtím, než bylo soudem rozhodnuto. Ve zbývající části byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, protože rozhodnutí státního zástupce není rozhodnutím ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy, v rámci něhož byla věc posuzována.
O ústavní stížnosti bylo v souladu s § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozhodnuto bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s tím souhlasili.
Pokud stěžovatelka v podání, v němž souhlasila s upuštěním od ústního jednání, navrhovala i zrušení usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2005 č. j. 2 KZv 64/2004-310 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2005 č. j. Nt 706/2005-14, byl tento návrh (i s ohledem na procesní ekonomii) posouzen jako nová ústavní stížnost.