Constitutional court annuls appeal rejection due to flawed legal notice violating right to court protection.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court annulled the Regional Court's decision rejecting the applicant's appeal as time-barred. The applicant argued that the administrative decision's notice of appeal was defective because it cited a non-existent legal provision and failed to specify the correct court under new procedural rules. The court held that the Regional Court erred by ignoring the defective notice and applying the standard time limit, thereby violating the applicant's right to court protection.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; § 82 odst. 2 a 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A court decision rejecting an appeal as time-barred violates the right to court protection if the rejection results from a defective notice of appeal issued by the administrative authority, provided the delay was not caused by the applicant.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Nesprávné poučení o opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 15. října 2003
sp. zn. IV. ÚS 115/03
ve věci ústavní stížnosti Ing. J. U. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 27. 11. 2002 sp. zn. 22 Ca 523/2002, kterým bylo z důvodu opožděnosti odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, z 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7, jímž stěžovateli nebylo přiznáno vlastnictví pozemkům.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2002 č. j. 22 Ca 523/2002-27 se zrušuje.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky, domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7, jímž mu nebylo přiznáno vlastnictví k předmětným pozemkům požadovaných podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
V ústavní stížnosti uvádí, že uvedené rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, které mu bylo doručeno dne 2. 9. 2002, obsahovalo poučení o opravném prostředku, dle kterého "Proti tomuto rozhodnutí může podat kterákoliv strana opravný prostředek do 30 dnů od jeho doručení k příslušnému krajskému soudu. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán v uvedené lhůtě u orgánu, který rozhodnutí vydal, tj. Okresní úřad Přerov, referát okresní pozemkový úřad (viz ustanovení § 258 odst. 3 písmeno m) OSŘ". Opravný prostředek, kterým se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení, stěžovatel podal dne 26. 9. 2002 u Krajského soudu v Brně a ten usnesením ze dne 1. 11. 2002 rozhodl o jeho postoupení místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě (opravný prostředek byl tomuto soudu doručen dne 21. 11. 2002). Stěžovatel je přesvědčen, že uvedené poučení nelze považovat za řádné, neboť v něm chybí poučení o konkrétním místě, kde má být opravný prostředek podán, což je o to závažnější, že od 1. 1. 2001 nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), která změnila místní příslušnost soudu pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů. Rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, proto mělo obsahovat srozumitelné poučení o tom, že pro rozhodování o opravném prostředku již není věcně a místně příslušný Krajský soud v Brně, který o těchto věcech rozhodoval do 31. 12. 2000, ale Krajský soud v Ostravě. V poučení je dále nesprávně uveden odkaz na § 258 odst. 3 písm. m) o. s. ř., přičemž takovéto ustanovení vůbec neexistuje a § 258 je zařazen do části šesté občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o řádné poučení, byl proto stěžovatel v souladu s § 250m odst. 2 o. s. ř. oprávněn podat opravný prostředek ve lhůtě 6 měsíců. Ze zákona ani jednoznačně nevyplývá, že opravný prostředek je podaný opožděně, když je ve lhůtě podaný u místně nepříslušného krajského soudu, který je však soudem věcně příslušným.
V ústavní stížnosti stěžovatel rovněž upřesnil, že o věci bylo poprvé rozhodováno Okresním úřadem v Přerově, okresním pozemkovým úřadem, dne 12. 11. 1998, č. j. PÚ 5016/92-201/4 Vo-6, kdy jeho návrh byl rovněž zamítnut. O opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Brně dne 28. 3. 2001 č. j. 30 Ca 352/98-26 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Pozemkový fond České republiky a Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Přerov, se vzdaly postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem.
Vedlejší účastník řízení A., společný podnik P. v likvidaci ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že pochybení se dopustil stěžovatel, který podal opravný prostředek místně nepříslušnému soudu, a rovněž Krajský soud v Brně, který rozhodnutím ze dne 28. 3. 2001 zrušil napadené rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. 11. 1998 č. j. PÚ 5016/92-201/4 Vo-6, neboť odvolání proti tomuto rozhodnutí správně měl neprodleně postoupit Krajskému soudu v Ostravě, a nikoliv napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Pokud jde o věcnou stránku věci ztotožnil se se závěry správního orgánu.
Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že poučení, které napadené rozhodnutí obsahovalo, zcela odpovídalo dikci § 250m odst. 2 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2002). Skutečnost, že v závorce za poučením bylo uvedeno nesprávné ustanovení § 258 odst. 3 písm. m) o. s. ř., považuje soud, s ohledem na dostatečnost poučení, za právně irelevantní. Požadavek stěžovatele, že poučení musí obsahovat označení konkrétního soudu, jde nad rámec ustanovení § 250 m o. s. ř. Nesouhlasí ani s názorem, že opravný prostředek je podán včas, pokud je podán u místně nepříslušného, ale věcně příslušného soudu, neboť § 250m o. s. ř. používá pouze pojem "příslušný soud" bez výslovného rozlišení příslušnosti věcné a místní, a z hlediska logického i teleologického výkladu tak vyplývá nezbytné souběžné splnění obou hledisek příslušnosti. Za účelový považuje odkaz stěžovatele na novelu o. s. ř. provedenou zákonem č.30/2000 Sb., neboť stěžovatel byl v řízení kvalifikovaně zastoupen.
Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 523/2002 Ústavní soud zjistil, že opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 26. 9. 2002. Ve spise je založeno vyjádření žalovaného, které bylo tomuto soudu doručeno k jeho žádosti ze dne 30. 9. 2002 spolu se správním spisem dne 1. 11. 2002. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2002 č. j. 30 Ca 313/2002-23 byla věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému s odkazem na § 246a odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, podle něhož je místně příslušným soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává, není-li stanoveno jinak. V dané věci má odpůrce sídlo v obvodu Krajského soudu v Ostravě a tento soud je zároveň soudem věcně příslušným podle § 246 odst. 1 o. s. ř., kterému tak byla věc podle § 250d odst. 2 o. s. ř. postoupena.
Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením opravný prostředek odmítl, neboť, jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, vzal za prokázané, že stěžovateli bylo rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, doručeno dne 2. 9. 2002 a posledním dnem k podání opravného prostředku byl den 2.10. 2002. Opravný prostředek adresovaný Krajskému soudu v Brně byl sice podán ve lhůtě, dne 26. 9. 2002, ale soudu věcně a místně příslušnému byl doručen až dne 21. 11. 2002, tedy po uplynutí zákonné 30denní lhůty, kdy podle zákona měl být podán u příslušného krajského soudu, tj. u Krajského soudu v Ostravě, popř. orgánu, který rozhodnutí vydal, a to přesto, že stěžovatel byl o možnosti podat opravný prostředek řádně poučen. Návrh byl proto jako opožděný odmítnut.
Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti odpovídají obsahu spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud nejdříve podotýká, že posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a obdobně orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. S ohledem na zjištěné skutečnosti, pak dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému porušení principů obsažených v Listině opravňujícímu zásah Ústavního soudu došlo.
Pro rozhodnutí o důvodnosti ústavní stížnosti bylo třeba v dané věci zvažovat, zda opravný prostředek, který byl sice podán ještě v průběhu zákonem stanovené lhůty, avšak u místně nepříslušného soudu, který jej do skončení lhůty stanovené pro jeho podání příslušnému soudu nepostoupil, má být považován za podaný opožděně.
Podle § 250m odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, se návrh na rozhodnutí o opravném prostředku proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu podává u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do 6 měsíců od jeho doručení.
Ústavní soud již ve své předchozí judikatuře (nález
sp. zn. I. ÚS 367/98
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, nález č. 72) uvedl, že pokud rozhodnutí správního orgánu neobsahuje konkrétní, a tedy řádné poučení, pokud jde o označení soudu, u něhož lze opravný prostředek podat, jedná se o poučení neúplné, které lze považovat za poučení vadné. Za této situace měl obecný soud reflektovat postup podle § 250m odst. 2 o. s. ř., který za podmínek tam uvedených stanoví lhůtu k podání opravného prostředku 6 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu.
Dle názoru Ústavního soudu lze uvedený závěr vztáhnout i na projednávanou věc. Ze shora uvedených zjištění je zřejmé, že rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7 sice poučení o odvolání obsahovalo, nebylo však dostatečně určité, neboť v něm nebylo uvedeno, u kterého krajského soudu má být opravný prostředek podán, tak aby nemohla vzniknout pochybnost o tom, který soud je místně příslušný, jestliže ve věci rozhodoval správní orgán v obvodu jiného krajského soudu, než byl krajský soud příslušný vzhledem k místu bydliště osoby, která je oprávněna podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek, a to navíc za situace, kdy opravný prostředek proti prvému zamítavému rozhodnutí téhož správního orgánu byl projednán Krajským soudem v Brně, tj. soudem, jehož místní příslušnost byla určena právě obecným soudem navrhovatele (rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, jehož výsledkem jsou rozhodnutí projednávaná v řízení o této ústavní stížnosti). Navíc je poučení správního orgánu možno považovat za zmatečné z důvodu chybného odkazu na neexistující ustanovení občanského soudního řádu, kterým se měl stěžovatel při podání opravného prostředku řídit.
Jestliže tedy rozhodnutí správního orgánu neobsahovalo konkrétní a řádné poučení, pokud jde o označení soudu, u něhož bylo možno opravný prostředek podat, navíc odkazovalo na neexistující ustanovení občanského soudního řádu, šlo o poučení neúplné a vadné. Za této situace měl obecný soud aplikovat postup daný ustanovením § 250m odst. 2 o. s. ř., který za podmínek tam uvedených stanoví lhůtu k podání opravného prostředku 6 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, a to i s přihlédnutím k postupu Krajského soudu v Brně, který si sám nejdříve počínal jako soud věcně i místně příslušný, neboť jak je zřejmé z připojeného spisu, si po doručení opravného prostředku vyžádal správní spis a vyjádření žalovaného, a teprve po uplynutí lhůty k podání opravného prostředku věc postoupil příslušnému soudu.
Uvedená pochybení mají ve svém důsledku dopad na právo na soudní ochranu stěžovatele v řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud přitom ve svých předchozích nálezech vyslovil, že v řízení podle restitučních předpisů, jehož hlavním smyslem je zmírnění způsobených křivd, je namístě postupovat tak, aby nedocházelo k nevstřícnému formalistickému postupu soudu, který hrozí případně křivdou další (např. nález
sp. zn. III. ÚS 74/94
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 42).
V dané věci tak Ústavní soud dospěl k názoru, že stěžovatel sice podal opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 8. 2002 č. j. PÚ 5106/92-201/4 Vo-7 u místně nepříslušného krajského soudu, stalo se tak však v důsledku neúplného a vadného poučení, kteroužto okolnost jím nezaviněnou mu nelze přičítat k tíži. Postupem Krajského soudu v Ostravě, který uvedené okolnosti - podle názoru Ústavního soudu podřaditelné pod obsah ustanovení § 250m odst. 2 o. s. ř. - pominul a uvedené ustanovení neaplikoval, když opravný prostředek stěžovatele posoudil jako opožděný, tak bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 Listiny, neboť stěžovateli bylo znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu.
Ústavní soud proto ústavní stížnosti pro porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu, vyhověl a shora označené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.