Constitutional Court rejects appeal against its own ruling as appeals are legally inadmissible.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed a petition challenging its previous decision regarding the rejection of a 'confusion' appeal. The petitioner argued the prior ruling was unjust and requested a new decision, but the Court emphasized its exclusive role in protecting constitutional order. The Court ruled that appeals against its rulings are inadmissible because its decisions are final and binding on all state organs.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Appeals against Constitutional Court rulings are inadmissible because its decisions are final and binding.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. K., o jeho návrhu, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 22. 5. 2003 a který směřuje proti usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2003,
sp. zn. I. ÚS 734/02
, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 22. 5. 2003 byl Ústavnímu soudu doručen návrh nazvaný jako "žaloba pro zmatečnost", který směřuje proti usnesení Ústavního soudu uvedenému v záhlaví. Tímto usnesením byl soudcem zpravodajem odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh navrhovatele pro neodstranění vytčených vad ve lhůtě stanovené soudem. Navrhovatel vyslovuje nesouhlas s citovaným usnesením, považuje ho za nespravedlivé a domáhá se vydání nového rozhodnutí ve věci.
Ústavní soud konstatuje, že jeho hlavním úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. Jako každý jiný státní orgán se ve své činnosti musí řídit principem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Podle ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, není proti usnesení Ústavního soudu přípustné odvolání.
Ústavní soud podotýká, že řízení před ním je založeno na modelu koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jedná se o řízení jednoinstanční a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Ústavnímu soudu tedy nepřísluší o svých rozhodnutích znovu jednat a rozhodnout.
Poněvadž jde o návrh ve věci, v níž přípustnost není dána, Ústavní soud jej i s ohledem na svou ustálenou judikaturu (srov. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha C.H. Beck 1997, str. 557, usnesení
sp. zn. II. ÚS 148/96
, usnesení
sp. zn. II. ÚS 354/02
a další) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2003 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj