Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 250/03 ECLI:CZ:US:2003:2.US.250.03 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against district court order due to lack of finality.

Numero d'incarto II.ÚS 250/03
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by F. B. against a district court order mandating protective psychiatric treatment. The applicant argued violations of fair trial rights and local jurisdiction, but the Court determined the district court's decision was not a final judicial remedy. Consequently, the Court ruled that it lacked jurisdiction to review the case because the final appeal decision by the Regional Court had not yet been issued.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Article 87(1)(d) of the Constitution; Article 43(1)(d) of the Constitutional Court Act: The Constitutional Court may only review final judicial remedies; it cannot annul intermediate decisions pending the exhaustion of ordinary appellate procedures.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction final judicial remedy exhaustion of remedies protective psychiatric treatment legal certainty principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Article 83 of the Constitution
Article 2(3) of the Constitution
Article 2(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 87(1)(d) of the Constitution
Section 72(1)(a) and (2) of the Act on the Constitutional Court
Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy se dle ustanovení § 72 odst.
Section 82(3)(a) of the Act on the Constitutional Court
Podle ustanovení § 82 odst.
Section 43(1)(d) of the Act on the Constitutional Court
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. Nt 701/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 30. 4. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 5. 2003, domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Jičíně uvedeného v záhlaví. Tvrdí, že jeho věc nebyla projednána místně příslušným soudem. Nebylo ani respektováno jeho právo na obhajobu, neboť soud neprovedl důkazy rozhodující pro spravedlivé posouzení. Tím porušil článek 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně navrhl uložit navrhovateli v souvislosti se zastavením jeho trestního stíhání ochranné psychiatrické léčení. Okresní soud v Jičíně návrhu vyhověl a usnesením ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. Nt 701/2000, uložil navrhovateli ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Navrhovatel podal proti rozhodnutí soudu stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové zamítl svým usnesením ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 13 To 312/2001.

Ústavní soud primárně posoudil, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to zejména otázku, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní mj. jen "pravomocné rozhodnutí" orgánů veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy se dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit jeho oprávnění, aby zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Jičíně, neboť toto rozhodnutí evidentně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 13 To 312/2001, jímž stížnostní soud zamítl stížnost navrhovatele proti rozhodnutí, jež je napadeno ústavní stížností. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Vzhledem k odmítnutí návrhu z důvodu nepříslušnosti Ústavní soud považoval za nadbytečné činit kroky k odstranění vady návrhu - chybějícího právního zastoupení navrhovatele.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 16. května 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj