Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 227/03 ECLI:CZ:US:2003:1.US.227.03 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as procedural remedies under the Civil Procedure Code were not exhausted.

Numero d'incarto I.ÚS 227/03
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against two commercial court rulings regarding a debt dispute. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court found that the Civil Procedure Code allowed for a specific appeal remedy (dovolání) against the second-rank court's decision. Since the applicant had filed this appeal instead of seeking constitutional review, all statutory procedural safeguards were considered exhausted.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law, specifically when a statutory appeal remedy exists against the contested decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility civil procedure code statutory appeal remedy procedural safeguards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 238 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti K., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 a proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 36 Cm 326/96-77 ze dne 20. 11. 2000 ve znění opravného usnesení č.j. 36 Cm 326/96-103 ze dne 11. 2. 2002, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka podala dne 16. 4. 2003 ústavní stížnost, která směřovala proti v záhlaví uvedeným rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze. Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení.

V předmětné věci rozhodl nejdříve Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem č.j. 36 CM 326/96-39 ze dne 19. 1. 1999 tak, že žalobu podanou proti stěžovatelce, která měla v řízení před obecnými soudy postavení žalované, zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Cmo 370/99-60 ze dne 25. 1. 2000 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně vyslovil závazný právní názor na konkrétní spornou otázku.

V dalším řízení Krajský obchodní soud - byv vázán podle § 226 o.s.ř. právním názorem odvolacího soudu - rozhodl rozsudkem č.j. 36 Cm 326/96-77 ze dne 20. 11. 2000 tak, že uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit žalobci stanovenou částku 24.120,- DEM s příslušenstvím. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 potvrdil rozsudek soudu I. stupně.

Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 36 CM 326/96-39 ze dne 19. 1. 1999) bylo vydáno před změnou o.s.ř. zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 30/2000 Sb."), musí se další řízení před odvolacím soudem i dovolacím soudem řídit o.s.ř. ve znění platném do 31. 12. 2000. Při posuzování přípustnosti dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1. 11. 2002 je proto vzhledem k ustanovení hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. nutno postupovat podle dosavadních právních předpisů.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Z tohoto ustanovení vyšel i Vrchní soud v Praze, který poučil stěžovatelku, že proti rozsudku je dovolání podle § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné. (Ostatně stejná právní úprava je obsažena i v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve znění platném po 31.12.2000.)

V předmětné věci, jak je výše uvedeno, nastala právní situace sledu rozhodnutí obecných soudů, předvídaná v § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31. 12. 2000. Stěžovatelka také sama v ústavní stížnosti uvádí, že dovolání jako přípustný prostředek k ochraně práva podala.

Za této situace, jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, nebyly ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2003

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj