Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 128/03 ECLI:CZ:US:2005:1.US.128.03 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses shareholder's complaint as clearly unfounded due to prior rejection of company's identical claim.

Numero d'incarto I.ÚS 128/03
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a shareholder against court decisions regarding his company's bankruptcy and board composition. The applicant argued that state intervention diminished the value of his shares and questioned the opatrovník's status, but the Court noted the company itself had already successfully challenged these same rulings in a separate proceeding. Consequently, the Court dismissed the current complaint as clearly unfounded because the shareholder's rights were only indirectly affected, and the identical issue had been previously resolved against the company.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint by a shareholder regarding court actions affecting their company is clearly unfounded if the company itself has already successfully challenged the same decisions, as the shareholder's rights are only indirectly affected.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint shareholder rights clearly unfounded indirect effect prior rejection company bankruptcy opatrovník status

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

I.ÚS 128/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele F. H. L., zastoupeného JUDr. P. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. června 2002 č.j. 40 K 11/2002-169, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č.j. 1 Ko 337/2002-496, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2002 č. j. 40 K 11/2002-280 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002 č. j. 1 Ko 338/2002-500, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, neboť se jimi cítí být dotčen v právu, zakotveném v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že je akcionářem společnosti D. s. B., a.s., a poukázal na okolnosti, za nichž byl prohlášen konkurs na majetek této společnosti a ustanoven jí opatrovník, jakož i na situaci, která vznikla volbou členů představenstva a dozorčí rady. Domnívá se, že zásahem soudů byl dotčen majetek akcionářů tím, že v důsledku tohoto státního zásahu poklesla hodnota jejich akcií. Dále vyslovil výhrady proti osobě opatrovníka, neboť jde o justiční čekatelku, vykonávající praxi u Krajského soudu v Hradci Králové.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností napadající stejná rozhodnutí obecných soudů se již zabýval v řízení, vedeném pod

sp. zn. III. ÚS 107/03

k návrhu navrhovatele D. s. B., a.s., přičemž tento navrhovatel byl zastoupen stejným advokátem jako v nyní zkoumaném případě. Ústavní stížnost byla usnesením tohoto soudu ze dne 4. 9. 2003,

sp. zn. III. ÚS 107/03

, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem (§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

V daném případě je však zřejmé, že napadenými rozhodnutími mohla být bezprostředně dotčena pouze práva shora uvedené akciové společnosti jako právnické osoby (čímž se Ústavní soud zabýval v řízení, vedeném pod

sp. zn. III. ÚS 107/03

), nikoliv práva jejích akcionářů, která mohla být za dané procesní situace nanejvýše dotčena pouze nepřímo, zprostředkovaně. Na základě této skutečnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Pro úplnost lze ve věci samé odkázat navrhovatele na závěry, vyslovené v citovaném usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 107/03

, pro které byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut. Výsledek tohoto řízení ostatně musí být navrhovateli znám mj. i z toho důvodu, že byl před Ústavním soudem zastoupen stejným právním zástupcem.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než přezkoumávaný návrh podle § 43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 24. října 2005

Vojen Güttler

soudce zpravodaj