Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 186/02 ECLI:CZ:US:2002:4.US.186.02 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for lack of specific fundamental rights claim and procedural defects.

Numero d'incarto IV.ÚS 186/02
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a police officer against a prosecutor's decision to reject her administrative appeal. The complainant alleged procedural violations and a denial of fair trial rights but failed to specify which fundamental rights were infringed. The court ruled that the complaint was inadmissible because the complainant did not identify a specific constitutional right violated by the prosecutor's actions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to specify the fundamental right allegedly infringed by the contested decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility specific fundamental rights claim procedural defects in filing police officer administrative appeal prosecutor decision rejection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 lit. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti L. H., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 21. února 2002, sp. zn. 4 KZn 43/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. března 2002 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), stručné podání, ve kterém se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí státní zástupkyně, s konstatováním, že doplnění ústavní stížnosti a přílohy zašle do dvou dnů. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, byl její právní zástupce dopisem ze dne 12. dubna 2002, doručeným dne 17. dubna 2002, vyzván, aby doplnil ústavní stížnost a rovněž odstranil vady podání. K tomu mu byla stanovena lhůta 5 dní. Dne 22. dubna 2002 faxovým podáním požádal právní zástupce o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti do 26. dubna 2002. Faxovým podáním ze dne 25. dubna 2002, doplněným písemně dne 29. dubna 2002, pak vady podání odstranil.

V doplnění ústavní stížnosti bylo uvedeno, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pobočka Liberec, jímž byla zamítnuta její stížnost do rozhodnutí usnesení Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Liberci ze dne 10. ledna 2002, sp. zn. ORLI 347/DS-TČ-2000. Tímto rozhodnutím bylo odloženo oznámení stěžovatelky o spáchání trestného činu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně popsala dopravní nehodu, při které byla jako chodkyně zachycena projíždějícím osobním vozidlem a následkem pádu na zem si poranila ruku. Uvedla rovněž, že na základě šetření policie a znaleckého posudku byla jako viník nehody označena sama, za což byla (jako policistka) disciplinárně potrestána. Z důvodu nesouhlasu s těmito závěry nechala vypracovat druhý znalecký posudek, který zcela jednoznačně potvrdil její názor. Státní zástupkyně nevzala tento posudek v úvahu a závěry učinila na základě výpovědi svědkyně.

Stěžovatelka se domnívá, že jednostranným rozhodnutím státní zástupkyně byla poškozena na svých právech zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), aniž by uvedla konkrétní základní právo, jež mělo být napadeným rozhodnutím zasaženo.

Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník - Krajský státní zástupce. Ten uvedl, že v ústavní stížnosti uváděné argumenty již byly součástí spisového materiálu a státní zástupkyně je měla k dispozici při rozhodování o stížnosti stěžovatelky. Jedná se tedy o jejich opakování a navíc bez bližšího uvedení, jaké konkrétní ústavou zaručené právo mělo být dotčeno. Navrhl proto, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánu činného v trestním řízení, pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, byla stěžovatelka zkrácena na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo, neboť žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Tím spíše nemůže takový požadavek stěžovatelky být právem ústavním.

Je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené Listinou, podle jejíhož čl. 8 odst. 2 nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který zákon stanoví (tedy za podmínek stanovených zákonem č. 141/1961 Sb., trestním řádem, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se stěžovatelka domnívala, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod, nelze než konstatovat, že taková interpretace Listiny neobstojí.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová

Předsedkyně senátu