Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 643/02 ECLI:CZ:US:2003:3.US.643.02 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed because criminal appeal was not exhausted before filing the complaint.

Numero d'incarto III.ÚS 643/02
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding his criminal case. The applicant argued violations of constitutional rights but failed to exhaust the final legal remedy, specifically the appeal to the Supreme Court. The Court ruled that the constitutional complaint was inadmissible because the applicant had not yet obtained a decision on his criminal appeal, which is the last statutory means of legal protection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory means of legal protection, including the final appeal to the Supreme Court.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies criminal appeal procedure Supreme Court decision legal protection means

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 34 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 643/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., zastoupeného JUDr. I. W., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. 6 To 109/2002, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 2 T 11/2002, mimo ústní jednání dne 17. března 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojil stěžovatel ve své trestní věci proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2002 (6 To 109/2002) a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. ledna 2002 (2 T 11/2002-47) a tvrdil, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva obsažená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel proto navrhl zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení takto:

1.) Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

2.) Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Ze zjištění Ústavního soudu (č. l. 4 spisu) vyplývá, že stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2002 (6 To 109/2002) dovoláním.

Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Pokud stěžovatel nevyčerpal poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), nemohla být jeho ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. března 2003