Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 561/02 ECLI:CZ:US:2004:2.US.561.02 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as final court decision was already annulled by higher court.

Numero d'incarto II.ÚS 561/02
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed against a regional court's dismissal of a late appeal. The applicant argued the lower court violated constitutional rights, but the underlying judgment had already been annulled by the Supreme Court in a separate confusion of claims proceeding. Since the contested decision was no longer final or legally binding, the Constitutional Court lacked jurisdiction to review it.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court is not competent to examine a constitutional complaint against a decision that has been annulled in a subsequent proceeding, as the requirement for a final and binding decision is not met.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction final binding decision annulment of judgment confusion of claims legal certainty principle competence of Constitutional Court procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
čl. 2 odst. 3 Ústavy
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. H., zastoupeného Mgr. A. O., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 17 Co 317/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem ze dne 19. 8. 2002, podaným k poštovní přepravě dne 19. 8. 2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Tvrdí, že uvedené rozhodnutí je v rozporu s čl. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 4. 2000, čj. 5 C 191/99-111, byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit nemovitost ve výroku specifikovanou a předat ji žalobci, obchodní společnosti Z., spol. s.r.o., do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Soud dále stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. 17 Co 317/2000, odmítl podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2000, jako opožděně podané. Stěžovatel napadl uvedené rozhodnutí projednávanou ústavní stížností.

Z ústavní stížnosti i z vyjádření Okresního soudu ve Znojmě vyplynulo, že stěžovatel podal současně s ústavní stížností i žalobu pro zmatečnost. Následně bylo telefonicky u Krajského soudu v Brně zjištěno, že usnesením ze dne 17. 2. 2003, čj. 51 C 28/2002-62, byla zamítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost. Stěžovatel proti rozhodnutí krajského soudu podal odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 7. 2004, čj 1 Co 86/2003-84, rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2003, čj. 51 C 28/2002-62, změnil tak, že žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2002, čj. 17 Co 317/2000-127, zrušil a rozhodl o nákladech řízení.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy je tedy jen rozhodnutí "pravomocné", a to nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečné". Je tomu tak proto, že z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2002, čj. 17 Co 317/2000, a navrhuje jeho zrušení. Toto rozhodnutí však bylo v průběhu řízení před Ústavním soudem, v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost podané stěžovatelem, zrušeno Vrchním soudem v Olomouci. Po jeho zrušení tu v současné době není tedy žádné "pravomocné" a "konečné" rozhodnutí, které by byl Ústavní soud oprávněn přezkoumávat. Ústavní soud nemá prostor pro realizaci svých kasačních pravomocí, a není tak ani příslušný k projednání předmětného návrhu. Věc byla vrácena soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí. Dle sdělení soudu řízení stále probíhá a není pravomocně skončeno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 29. září. 2004

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.

soudce zpravodaj