Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 349/01 ECLI:CZ:US:2001:3.US.349.01 Generato dall'IA

Constitutional court dismisses constitutional complaint against civil court rulings as manifestly unfounded regarding contract validity.

Numero d'incarto III.ÚS 349/01
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by an individual against civil court rulings concerning a contract dispute. The applicant argued that lower courts ignored material facts and failed to adequately address legal issues regarding the assignment of claims and the validity of the underlying contract. The court rejected these claims, finding that the lower courts conducted extensive evidence evaluation in compliance with procedural rules and provided sufficient reasoning for their decisions on contract invalidity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is manifestly unfounded and must be rejected if the lower courts' reasoning is not unreasonable, their evidence evaluation complies with procedural law, and they have adequately addressed all objections raised by the applicant.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal manifestly unfounded civil procedure compliance contract validity review assignment of claims reasonable reasoning standard Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 132 občanského soudního řádu
stupně učinil rozsáhlé dokazování a pokud jde o hodnocení důkazů, postupoval v souladu s § 132 občanského soudního řádu.
§ 212 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu
odůvodnění rozhodnutí je nepřesvědčivé - z jeho obsahu nutno konstatovat, že odvolací soud postupoval v souladu s § 212 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, ve znění platném do 31.
§ 323 odst. 1 obchodního zákoníku
prosince 2000, nepochybil při výkladu a aplikaci ustanovení § 323 odst. 1 obchodního zákoníku, § 35 odst.
§ 35 odst. 2 občanského zákoníku
§ 37 odst. 1, 2 občanského zákoníku
§ 558 občanského zákoníku
1, 2, § 558 občanského zákoníku, jakož i § 133 občanského soudního řádu a dle nich pak vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění rozsudku vyložil, proč právní úkon, o který se žalobce opíral, nelze považovat za platný.
§ 133 občanského soudního řádu
1, 2, § 558 občanského zákoníku, jakož i § 133 občanského soudního řádu a dle nich pak vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění rozsudku vyložil, proč právní úkon, o který se žalobce opíral, nelze považovat za platný.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 349/01

Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele H., zastoupeného Mgr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2001, sp. zn.

9 Co 799/2000, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel v ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2001, sp. zn. 9 Co 799/2000, navrhl zrušení označeného rozhodnutí a také rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. června 2000, sp. zn. 19 C 151/99, s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů ignorovaly podstatná skutková zjištění, ve svých rozhodnutích se s nimi nevypořádaly, odůvodnění rozsudků je nepřesvědčivé, nedostatečné a tím je postup soudů v rozporu se základními principy právního státu, s právem na spravedlivý proces. Dále poukázal na závěry odvolacího soudu, v nichž byl, kromě výše uvedeného, pominut právní institut postoupení pohledávky a samotná podstata smluvních vztahů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudků Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 19 C 151/99-65 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2001, sp. zn. 9 Co 799/2000, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soud I. stupně učinil rozsáhlé dokazování a pokud jde o hodnocení důkazů, postupoval v souladu s § 132 občanského soudního řádu. K těmto závěrům dospěl i soud II. stupně, který se v rozsudku a jeho odůvodnění vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání. Nelze přisvědčit stěžovateli, že

odůvodnění rozhodnutí je nepřesvědčivé - z jeho obsahu nutno konstatovat, že odvolací soud postupoval v souladu s § 212 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2000, nepochybil při výkladu a aplikaci ustanovení § 323 odst. 1 obchodního zákoníku, § 35 odst. 2, § 37 odst. 1, 2, § 558 občanského zákoníku, jakož i § 133 občanského soudního řádu a dle nich pak vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění rozsudku vyložil, proč právní úkon, o který se žalobce opíral, nelze považovat za platný.

S ohledem na uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2001