Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 33/01 ECLI:CZ:US:2001:3.US.33.01 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as applicant failed to prove inheritance rights or Czechnation status at confiscation time.

Numero d'incarto III.ÚS 33/01
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint against a regional court ruling regarding property confiscated in 1945. The applicant argued that the state deprived him of ownership without legal title, claiming he was an heir and a Czech citizen at the time of confiscation. The court found the claim unfounded because the applicant failed to prove he was the designated heir or held Czech citizenship when the property was taken.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to prove the specific conditions required for the alleged violation of fundamental rights, such as establishing inheritance status or national citizenship at the relevant time.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility property confiscation 1945 heir status proof Czech citizenship requirement deprivation of property

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
19 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
§ 2 odst. 1 a 2 zák. č. 243/1992 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák.
§ 43 odst. 3 zák.
§ 536, § 710 a § 819 obecného zákoníku občanského
Zde soud správně odkázal na ustanovení § 536, § 710 a § 819 obecného zákoníku občanského, upravující přechod vlastnictví k majetku zemřelého na dědice a lze zmínit i obsah § 547 věty třetí obecného obč.
§ 547 věta třetí obecného obč. zák. z r. 1811

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 33/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele E.H., zastoupeného JUDr. P.H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2000, sp. zn. 10 Ca 283/2000, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2000 (10 Ca 283/2000-63), odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení bylo v řízení před jmenovaným obecným soudem zasaženo do práv zaručených čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy a čl. 1 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž byl na majetek původního vlastníka použit dekret č. 12/1945 Sb., a uvedl, že s ohledem na prokázané skutečnosti, tj. na den smrti J.H., nutno dovodit, že se stát jeho nemovitostí zmocnil bez právního titulu, nenabyl však k nim vlastnické právo, pouze vlastníku odňal možnost je držet, užívat, stejně jako tuto možnost odňal dědicům. Poněvadž se stěžovatel stal dědicem v roce 1961, byla dědická práva odňata i jemu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 19 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu rozsudku, napadeného ústavní stížností, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. V řízení o tvrzeném nároku, který stěžovatel uplatnil podle zák. č. 243/1992 Sb., bylo spolehlivě zjištěno, že navrhovatel pro jeho uznání nesplnil předpoklady, stanovené § 2 odst. l a 2 cit. zákona. Pokud jde o J.H., původního vlastníka, nebylo prokázáno, že byl v době konfiskace majetku čsl. občanem - bylo jen zjištěno, že mu byl dne 27. 9. 1939 vystaven průkaz o německém státním občanství. Nebylo také prokázáno, že stěžovatel byl dědicem ze závěti a že tato závěť byla v dědickém řízení projednána. Dědicem J.H. byl závětí určen univerzální dědic - syn F.B.H. a tzv. svěřeneckým substitutem bratranec zůstavitele stěžovatel E.H. Jmenovanému bylo uděleno státní občanství ČR listinou Ministerstva vnitra ČR ze dne 27. 9. 1991. Krajský soud v Českých Budějovicích vyčerpávajícím způsobem odůvodnil konstatování, že konfiskace majetku proběhla v souladu s dekretem č. 12/1945 Sb., že majetek přešel na stát ke dni účinnosti dekretu, tj. k 23. 6. 1945, jako tzv. ležící pozůstalost, když šlo o majetek, který k tomuto datu nenabyl případný dědic vlastníka, zemřelého 12. 5. 1945, tj. před účinností dekretu. Zde soud správně odkázal na ustanovení § 536, § 710 a § 819 obecného zákoníku občanského, upravující přechod vlastnictví k majetku zemřelého na dědice a lze zmínit i obsah § 547 věty třetí obecného obč. zák. z r. 1811, podle něhož před přijetím pozůstalosti dědicem hledělo se na pozůstalost tak, jako kdyby dosud byla v držení zemřelého. V souvislosti s právními závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích v předmětné věci je třeba poukázat také na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci II. ÚS 170/96 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9., vydání 1., č. 131, Praha 1998), v němž se jmenovaný soud vyslovil shodně.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a tedy dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. března 2001