Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 382/01 ECLI:CZ:US:2001:2.US.382.01 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for inadmissibility due to lack of final decision and jurisdictional limits.

Numero d'incarto II.ÚS 382/01
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a limited liability company against the Ministry of Justice. The complainant sought damages for alleged procedural errors in bankruptcy proceedings but had not yet obtained a final judicial decision on the claim. The court ruled the complaint inadmissible because the statutory conditions for challenging non-final decisions were not met and the request exceeded the Court's jurisdiction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) a d) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint regarding damages is inadmissible if a final decision has not been rendered and the request exceeds the constitutional court's jurisdiction.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility damages for public authority final decision requirement constitutional court jurisdiction bankruptcy proceedings error procedural exhaustion non-final decision challenge

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
2001 podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jako osoba, která tvrdí, že rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 6.
§ 43 odst. 1 písm. e) a d) zákona o Ústavním soudu
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a d) zákona o Ústavním soudu.
§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti S., společnosti s ručením omezeným, zastoupené Mgr. R. A., advokátem, proti nezákonnému zásahu státní moci - ČR - Ministerstvu spravedlnosti, ve věci uplatnění nároku na náhradu škody podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 21. 6. 2001 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud uložil nálezem České republice - Ministerstvu spravedlnosti kladně vyřídit žádost stěžovatelky na náhradu způsobené škody, kterou stěžovatelka uplatnila podáním ze dne 8. 6. 2001 ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a aby Ústavní soud dále uložil Krajskému soudu v Ostravě, aby nepokračoval v řízení vedeném u něho pod sp. zn. 20 K 29/96. Současně stěžovatelka podala návrh, aby Ústavní soud nařídil předběžné opatření, kterým by jednak uložil České republice - Ministerstvu spravedlnosti poskytnout stěžovatelce zálohu na náhradu škody, kterou stěžovatelka uplatnila podáním ze dne 8. 6. 2001, a dále uložil Krajskému soudu v Ostravě nepokračovat v řízení vedeném u něho pod sp. zn. 20 K 29/96.

Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti, které postrádá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, uvedla, že usnesením ze dne 6. 4. 1999, č. j. 20 K 29/96-22, prohlásil Krajský obchodní soud v Ostravě na majetek stěžovatelky konkurs. Stěžovatelka podala proti uvedenému usnesení odvolání, kterému bylo odvolacím soudem vyhověno tak, že napadené rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2001, č. j. 2 Ko 140/99-241, zrušeno a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Dne 10. 6. 2001 podala stěžovatelka podání ze dne 8. 6. 2001 podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jako osoba, která tvrdí, že rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 1999, č. j. 20 K 29/96-22, kterým byl prohlášen konkurs na její majetek na základě procesně právních pochybení soudu první stupně, jí byla způsobena škoda v částce 270.000,- EURO a v částce 5.500.000,- Kč.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí [§ 72 odst. 1 písm. a), § 82 odst. 3 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

V podané ústavní stížnosti stěžovatelka uplatnila nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Ostravě vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti žádostí ze dne 8. 6. 2001, přičemž žádosti nebylo dosud vyhověno. Podle ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, má stěžovatelka možnost domáhat se náhrady škody u soudu, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl její nárok plně uspokojen. Ústavní stížností by pak bylo možné napadnout pouze konečné rozhodnutí ve věci, budou-li k takovému postupu ústavněprávní důvody. Do té doby je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, v návaznosti na ustanovení § 75 odst. 1 citovaného zákona. Ústavní soud současně konstatuje, že k projednání návrhu tak, jak je formulován, není ani soudem příslušným, neboť stěžovatelkou formulovaný petit přesahuje pravomoc Ústavního soudu, upravenou v čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a d) zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost a nepříslušnost, se Ústavní soud nezabýval návrhem na nařízení předběžného opatření, neboť v takovém případě nepřipadá návrh na vydání předběžného opatření v úvahu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 10. 2001

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj