Constitutional court dismisses constitutional complaint against court delay in enforcement proceedings due to excessive time lapse.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by O. K. against the District Court of Prague 10 for delays in enforcing a 1997 judgment. The applicant argued that over three years of inaction violated her constitutional right to a speedy trial under Article 38(2) of the Charter of Fundamental Rights and freedoms. The court held that while the state must ensure adequate staffing, the specific delay in selling a vehicle exceeded reasonable limits, yet the complaint was ultimately rejected based on the procedural outcome.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: The state is obligated to ensure that enforcement proceedings are conducted within a reasonable time, but a constitutional complaint regarding delay must be evaluated based on the specific circumstances of the case.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Průtahy v řízení při výkonu rozhodnutí, "přiměřená lhůta"
Ústavní soud
rozhodl dne 22. ledna 2001 v senátě ve věci
ústavní stížnosti O. K., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu
10 ve věci sp. zn. E 1646/97, za účasti Obvodního soudu pro Prahu
10, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka P. Š.,
takto:
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se ukládá, aby nepokračoval
v průtazích ve věci vedené u něj pod spisovou značkou E 1646/97
a aby v této věci neprodleně konal, a to provedením výkonu
rozhodnutí nařízeného usnesením tohoto soudu ze dne 3. 9. 1997,
čj. E 1646/97-10.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti podané proti průtahům ve věci shora
uvedené spisové značky Obvodního soudu pro Prahu 10 stěžovatelka
uvádí, že od nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí
v roce 1997 je uvedený soud zcela nečinný, ačkoli stěžovatelka se
něj v tomto mezidobí obrátila s urgencemi v celkem 4 dopisech.
Stěžovatelka má proto za to, že Obvodní soud pro Prahu 10 touto
svou nečinností porušuje její ústavně zaručená práva zakotvená
v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), a navrhuje proto vydání nálezu, jímž tomuto soudu bude
uloženo nepokračovat dále v průtazích a v projednávané věci
neprodleně konat.
Obvodní soud pro Prahu 10 uvedl ve svém vyjádření z 20. 12.
2000, že ústavní stížnost považuje za zcela oprávněnou, neboť
nepochybně jde o pochybení ze strany vykonavatele a tajemnice. Jde
bohužel o dlouhodobý stav způsobený podceňováním exekuční agendy
v rámci celého soudního řízení.
Vedlejší účastník P. Š. se v určené lhůtě k ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Z obsahu spisu 15 C 215/96 Obvodního soudu pro Prahu 10
Ústavní soud zjistil, že pravomocným rozsudkem tohoto soudu ze dne
17. 2. 1997, čj. 15 C 215/96-17, bylo vedlejšímu účastníku P. Š.
uloženo zaplatit stěžovatelce a ing. L. K. celkem částku 65
158,-- Kč s přísl. a na nákladech řízení 14 353,-- Kč. O návrhu
stěžovatelky a oprávněného ing. L. K. na výkon rozhodnutí prodejem
movitých věcí rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne
3. 9. 1997, čj. E 1646/97-10, tak, že výkon rozhodnutí prodejem
movitých věcí, a to osobního vozidla SPZ ADN 01-87, nařídil. Od
této doby však Obvodní soud pro Prahu 10 zůstal nečinný a na
celkem čtyři urgence stěžovatelky odpověděl dopisem ze dne 14. 4.
1999 pouze soudní vykonavatel s tím, že oddělení výkonu rozhodnutí
není schopno povolené návrhy na prodej movitých věcí personálně
zvládnout a běžně vyřizovat.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc
byla projednána bez zbytečných průtahů. Vzhledem k čl. 6 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")
každý má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána
v přiměřené lhůtě. Kritérium "přiměřené lhůty" je subjektivním
pojmem, který se může lišit podle povahy každého individuálního
případu. Jde-li pouze o výkon již pravomocného rozhodnutí prodejem
movitých věcí, a to konkrétně osobního vozidla, potom lhůta více
jak tří let, která uplynula od nařízení výkonu rozhodnutí, aniž by
soud učinil jakýkoli další úkon, se nepochybně z rámce
"přiměřenosti" již vymyká. Je věcí státu, aby zajistil takový stav
personálu, který by kritérium "přiměřené lhůty" byl schopen
naplnit.
Ústavní soud proto z těchto důvodů pro porušení čl. 38 odst.
2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy ústavní stížnosti podle § 82
odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona uložil
Obvodnímu soudu nepokračovat v průtazích v této věci a neprodleně
v ní konat.
Poučení:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 22. ledna 2001