Constitutional Court allows tax collector's demand against guarantor as material act, not procedural, ensuring right to court protection.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic overturned the Regional Court's dismissal of the taxpayer's administrative lawsuit. The taxpayer argued that the tax authority's demand for payment against her as a guarantor was a procedural act excluded from judicial review, violating her constitutional right to court protection. The Court ruled that such a demand materially affects the guarantor's legal position by imposing a payment obligation, thus classifying it as a material act subject to review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 73 of the Act on Tax Administration; A tax authority's demand for payment addressed to a guarantor constitutes a material administrative act affecting their legal position and is subject to judicial review, not a procedural act excluded from review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Celní dluh - povaha jeho výzvy k zaplacení
Ústavní soud
rozhodl dne 1. listopadu 2001 za souhlasu
účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti
stěžovatelky O., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 31. května 2000, sp. zn. 30 Ca 86/2000, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2000, sp.
zn. 30 Ca 86/2000, se zrušuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co
do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34,
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka
pravomocné usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května
2000 (30 Ca 86/2000-8), jímž bylo zastaveno řízení o její správní
žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 20. ledna
2000 (11004/1-2069/7/99; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava ze dne 30.
srpna 1999 (7434/99), kterým byla stěžovatelka jako ručitelka
vyzvána k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu za dlužníka
P. K. ve výši 317.313,- Kč; stěžovatelka tvrdila, že jmenovaný
obecný soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu
(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy
ČR), a to tím, že výzvu Celního úřadu Folmava posoudil jako
rozhodnutí procesní povahy vyloučené ze soudního přezkumu, ačkoli
takové správní rozhodnutí nemůže být vyloučeno ze soudního
přezkumu již proto, že "rozhodnutím k zaplacení splatného
nedoplatku za dlužníka doručeným ručiteli je zasaženo jeho
hmotněprávní postavení ručitele". Nadto stěžovatelka tvrdila, že
záruční listinu podepsala v omylu, vyvolaném osobou J. K.
vystupujícím v celním řízení za dlužníka P. K. Stěžovatelka proto
navrhla zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni, jak je vpředu
označeno.
Krajský soud v Plzni, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost
směřuje, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) vyjádřil
podáním předsedy senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30
odst. 3 zákona) tak, že odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí, a dále uvedl, že celní rozhodnutí bylo důvodně
posouzeno jako rozhodnutí procesní povahy, a tím bylo podle
tehdejší právní úpravy ze soudního přezkumu vyloučeno.
Stěžovatelka se však "mohla dovolat ochrany svého subjektivního
práva prostřednictvím soukromoprávních institutů (§ 451 a § 454
obč. zák.), a to v samotném řízení před nalézacím soudem". Krajský
soud v Plzni navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a stejně jako
stěžovatelka vyjádřil souhlas s tím, aby Ústavní soud rozhodl bez
nařízení jednání (§ 44 odst. 2 zákona).
Vedlejší účastník řízení, Celní ředitelství Plzeň, k výzvě
Ústavního soudu ve svém vyjádření uvedl, že se postavení
vedlejšího účastníka vzdává (§ 28 odst. 2 zákona).
Ústavní stížnost je důvodná.
Výzvu správce daně adresovanou ručiteli, učiněnou ve smyslu
ust. § 73 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů, nelze považovat za "pouhé" rozhodnutí
procesní povahy, neboť již svou povahou zasahuje do
hmotně-právního postavení stěžovatele tím, že mu ukládá povinnost
(zaplatit splatný nedoplatek celního dluhu za dlužníka), a proto
má povahu rozhodnutí materiální povahy.
Ostatně skutkově i právně zcela shodná problematika byla již
Ústavním soudem, za účasti týchž účastníků řízení, řešena nálezem
ve věci
sp. zn. IV. ÚS 445/2000
(dosud nepublikováno), v níž se
Ústavní soud postavil na obsahově shodné stanovisko; tímto
nálezem, od jehož rozhodovacích důvodů, na něž pro odůvodnění
tohoto nálezu postačí odkázat, nebylo důvodů se odchýlit, je
i Ústavní soud v této věci vázán (čl. 89 odst. 2 úst. zák. č.
1/1993 Sb.).
Pokud tedy obecný soud, rozhodující ve věci stěžovatelky
v režimu správního soudnictví, dospěl k názoru, že napadené
rozhodnutí celního orgánu je úkonem procesní povahy, vytvořil
zastavením řízení o podané správní žalobě stav, jímž stěžovatelce
byl znemožněn přístup k soudu, a porušil tak ústavně zaručené
právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod).
Z těchto důvodů, jakož i z důvodů vyložených v již zmíněné
věci IV. ÚS 445/2000, bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
31. května 2000, sp. zn. 30 Ca 86/2000, zrušeno (§ 82 odst. 2, 3
zákona).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat
(§ 54 odst. 2 zákona).
V Brně dne 1. listopadu 2001