Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 446/2000 ECLI:CZ:US:2001:3.US.446.2000 Generato dall'IA

Constitutional Court allows tax collector's demand against guarantor as material act, not procedural, ensuring right to court protection.

Numero d'incarto III.ÚS 446/2000
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Accolto (Allowed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic overturned the Regional Court's dismissal of the taxpayer's administrative lawsuit. The taxpayer argued that the tax authority's demand for payment against her as a guarantor was a procedural act excluded from judicial review, violating her constitutional right to court protection. The Court ruled that such a demand materially affects the guarantor's legal position by imposing a payment obligation, thus classifying it as a material act subject to review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 73 of the Act on Tax Administration; A tax authority's demand for payment addressed to a guarantor constitutes a material administrative act affecting their legal position and is subject to judicial review, not a procedural act excluded from review.

Parole chiave

Generato dall'IA
tax administration guarantor liability material administrative act procedural act right to court protection judicial review constitutional court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 73 of the Act on Tax Administration
Art. 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 82 of the Act on the Constitutional Court
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 451 and § 454 of the Civil Code

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Celní dluh - povaha jeho výzvy k zaplacení

Ústavní soud

rozhodl dne 1. listopadu 2001 za souhlasu

účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti

stěžovatelky O., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni

ze dne 31. května 2000, sp. zn. 30 Ca 86/2000, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2000, sp.

zn. 30 Ca 86/2000, se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34,

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka

pravomocné usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května

2000 (30 Ca 86/2000-8), jímž bylo zastaveno řízení o její správní

žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 20. ledna

2000 (11004/1-2069/7/99; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání

stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava ze dne 30.

srpna 1999 (7434/99), kterým byla stěžovatelka jako ručitelka

vyzvána k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu za dlužníka

P. K. ve výši 317.313,- Kč; stěžovatelka tvrdila, že jmenovaný

obecný soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu

(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy

ČR), a to tím, že výzvu Celního úřadu Folmava posoudil jako

rozhodnutí procesní povahy vyloučené ze soudního přezkumu, ačkoli

takové správní rozhodnutí nemůže být vyloučeno ze soudního

přezkumu již proto, že "rozhodnutím k zaplacení splatného

nedoplatku za dlužníka doručeným ručiteli je zasaženo jeho

hmotněprávní postavení ručitele". Nadto stěžovatelka tvrdila, že

záruční listinu podepsala v omylu, vyvolaném osobou J. K.

vystupujícím v celním řízení za dlužníka P. K. Stěžovatelka proto

navrhla zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni, jak je vpředu

označeno.

Krajský soud v Plzni, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost

směřuje, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) vyjádřil

podáním předsedy senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30

odst. 3 zákona) tak, že odkázal na odůvodnění napadeného

rozhodnutí, a dále uvedl, že celní rozhodnutí bylo důvodně

posouzeno jako rozhodnutí procesní povahy, a tím bylo podle

tehdejší právní úpravy ze soudního přezkumu vyloučeno.

Stěžovatelka se však "mohla dovolat ochrany svého subjektivního

práva prostřednictvím soukromoprávních institutů (§ 451 a § 454

obč. zák.), a to v samotném řízení před nalézacím soudem". Krajský

soud v Plzni navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a stejně jako

stěžovatelka vyjádřil souhlas s tím, aby Ústavní soud rozhodl bez

nařízení jednání (§ 44 odst. 2 zákona).

Vedlejší účastník řízení, Celní ředitelství Plzeň, k výzvě

Ústavního soudu ve svém vyjádření uvedl, že se postavení

vedlejšího účastníka vzdává (§ 28 odst. 2 zákona).

Ústavní stížnost je důvodná.

Výzvu správce daně adresovanou ručiteli, učiněnou ve smyslu

ust. § 73 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů, nelze považovat za "pouhé" rozhodnutí

procesní povahy, neboť již svou povahou zasahuje do

hmotně-právního postavení stěžovatele tím, že mu ukládá povinnost

(zaplatit splatný nedoplatek celního dluhu za dlužníka), a proto

má povahu rozhodnutí materiální povahy.

Ostatně skutkově i právně zcela shodná problematika byla již

Ústavním soudem, za účasti týchž účastníků řízení, řešena nálezem

ve věci

sp. zn. IV. ÚS 445/2000

(dosud nepublikováno), v níž se

Ústavní soud postavil na obsahově shodné stanovisko; tímto

nálezem, od jehož rozhodovacích důvodů, na něž pro odůvodnění

tohoto nálezu postačí odkázat, nebylo důvodů se odchýlit, je

i Ústavní soud v této věci vázán (čl. 89 odst. 2 úst. zák. č.

1/1993 Sb.).

Pokud tedy obecný soud, rozhodující ve věci stěžovatelky

v režimu správního soudnictví, dospěl k názoru, že napadené

rozhodnutí celního orgánu je úkonem procesní povahy, vytvořil

zastavením řízení o podané správní žalobě stav, jímž stěžovatelce

byl znemožněn přístup k soudu, a porušil tak ústavně zaručené

právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod).

Z těchto důvodů, jakož i z důvodů vyložených v již zmíněné

věci IV. ÚS 445/2000, bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne

31. května 2000, sp. zn. 30 Ca 86/2000, zrušeno (§ 82 odst. 2, 3

zákona).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 1. listopadu 2001