Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 119/2000 ECLI:CZ:US:2000:3.US.119.2000 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for exhaustion of remedies; plaintiff bypassed civil court to challenge administrative key issuance.

Numero d'incarto III.ÚS 119/2000
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a former tenant against administrative decisions ordering the issuance of keys to his ex-wife. The plaintiff argued that the administrative bodies violated his property rights and constitutional protections by bypassing judicial review. The court ruled the complaint inadmissible because the plaintiff failed to exhaust all available legal remedies, specifically the civil court proceedings for protection of property, before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means of legal protection provided by law, including civil court actions for property protection.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint property rights protection administrative decision civil court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.
§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 34 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 21 zák. č. 71/1967 Sb.
867/99) a tvrdil, že správní orgány obou stupňů svými rozhodnutími porušily jednak ustanovení § 21 zák. č. 71/1967 Sb., jednak ustanovení § 1, § 2, § 3, § 6 a § 126 obč.
§ 1 obč. zák.
§ 2 obč. zák.
§ 3 obč. zák.
§ 6 obč. zák.
§ 126 obč. zák.
71/1967 Sb., jednak ustanovení § 1, § 2, § 3, § 6 a § 126 obč. zák., a nadto též (mimo jiné) jeho ústavně zaručené právo na (jinou) ochranu (čl.
§ 5 obč. zák.
36 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že správní orgány mu v režimu ustanovení § 5 obč. zák. nařídily vydat jeho bývalé manželce klíče od (blíže označeného a popsaného) bytu, který svého času společně s ní obýval.
§ 75 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 126 odst. 1 obč. zák.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 119/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. K. H., zastoupeného Mgr. V. P., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 22. prosince 1999, čj. KP-1763/1954/99, a rozhodnutí Městského úřadu v Třeboni ze dne

6. srpna 1999, čj. maj. 867/99, mimo ústní jednání dne 20. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné rozhodnutí správního orgánu II. stupně (Okresního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 22. prosince 1999, čj. KP-1763/1954/99) a spolu s ním také jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu

I. stupně (Městského úřadu v Třeboni ze dne 6. srpna 1999, čj. maj. 867/99) a tvrdil, že správní orgány obou stupňů svými rozhodnutími porušily jednak ustanovení § 21 zák. č. 71/1967 Sb., jednak ustanovení § 1, § 2, § 3, § 6 a § 126 obč. zák., a nadto též (mimo jiné) jeho ústavně zaručené právo na (jinou) ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že správní orgány mu v režimu ustanovení § 5 obč. zák. nařídily vydat jeho bývalé manželce klíče od (blíže označeného a popsaného) bytu, který svého času společně s ní obýval. Protože byt, o který v posuzované věci jde, je bytem v jeho výlučném vlastnictví, pokládá stěžovatel správní rozhodnutí, jak shora jsou označena, nejen za nezákonná, ale také za protiústavní, a proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci (viz vpředu) zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Správní orgány vydaly ústavní stížností napadené rozhodnutí poté, co z písemných vyjádření obou účastníků správního řízení zjistily, že pokojný stav užívání bytu (§ 5 obč. zák.) byl narušen skutečností, že stěžovatel, jinak u bytu užívaného dříve oběma účastníky správního řízení, vyměnil vložku zámku, aniž by své bývalé manželce od nového zámku dal klíče, resp. odkázal ji na zvláštní podmínky, za nichž jí přístup do dříve společného bytu zamýšlel umožnit; posuzováno hledisky ustanovení § 21 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. a s přihlédnutím k tomu, že správní orgán písemná stanoviska obou účastníků řízení pokládal za dostatečná, nelze skutečnosti, že své rozhodnutí vydal bez ústního jednání, jako zákonem přípustného způsobu řízení, nic podstatné vytknout.

Bez ohledu na to je však nepřípustnost ústavní stížnosti dána tím, že stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 zákona); rozhodování správních orgánů v režimu ustanovení § 5 obč. zák. je podmíněno porušením pokojného stavu, má ex lege povahu předběžného rozhodnutí, které se nikterak nedotýká práva domáhat se ochrany u soudu; je-li stěžovatel, jak tvrdí, vlastníkem dotčeného bytu a zasahuje-li jeho bývalá manželka do jeho vlastnictví nepřípustným způsobem, nic mu nebrání v tom, aby o ochranu svého vlastnictví usiloval způsobem zákonem předvídaným (§ 126 odst. 1 obč. zák.), neboť z hlediska zákona o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nutno procesními prostředky k ochraně práva rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.

Protože stěžovatel zákonem stanovenou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti nesplnil, bylo o takto podané ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. prosince 2000