Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the Supreme Court's decision, citing a procedural defect. The applicant failed to remove the identified flaw, specifically the mandatory requirement for legal representation by a lawyer under the relevant statute. The court upheld this obligation as essential for the gravity of constitutional proceedings and the objectivity of the review process.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 41 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.: Mandatory legal representation by a lawyer is a prerequisite for admissibility of constitutional complaints and cannot be waived based on the applicant's profession or qualifications.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 132/99-6
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. V. S., o návrhu ze dne 1. března 1999, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu 12. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 1998, č. j. 22 Cdo 1622/98-216, které označil za protiústavní z hlediska práva na spravedlivý proces a na další Ústavou zaručená práva občanů.
K tomu, aby předmětný návrh mohl být kvalifikován jako ústavní stížnost, Ústavní soud 23. března 1999 vyzval navrhovatele k odstranění vad návrhu, přičemž za tímto účelem stanovil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy a poučil jej o následcích neodstranění vytčených vad [§ 41 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Navrhovatel na uvedenou výzvu, doručenou mu 31. března 1999, ve lhůtě vady neodstranil, zejména nesplnil povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 citovaného zákona). Podáním, doručeným 14. května 1999 sdělil, že
s ohledem na svou profesi považuje vyžadování právního zastoupení jiným advokátem
za formální a poukázal na usnesení Ústavního soudu, vztahující se k této problematice, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 58/1993, 1994
S ohledem na výše uvedené byl návrh, v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. K námitce stěžovatele, v níž se odvolává na výše uveřejněné rozhodnutí Ústavního soudu, je třeba uvést, že jeho plénum se dne 21. května 1996 usneslo na stanovisku, podle něhož povinné zastoupení účastníka, vyplývající z § 30 odst. 1 zák. o Ústavním soudu, je mimo jiné spjato se zcela mimořádnou závažností řízení před Ústavním soudem, se snahou o zajištění právně kvalifikovaného uplatnění práv a také se snahou garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Z tohoto důvodu nelze rozlišovat povinnost právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo účastníků vedlejších. (Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, § 23 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ÚS, sv. 9, s. 471).
Pro odmítnutí návrhu z důvodů výše uvedených nezabýval se Ústavní soud již tím, zda nejde o stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. l citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května l999
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj