Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 107/98 ECLI:CZ:US:1998:4.US.107.98 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as unfounded due to lack of constitutional violation in land restitution proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 107/98
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a tenant against land restitution decisions. The applicant argued that he was unlawfully excluded from administrative proceedings, claiming violations of the rule of law and fair trial principles. The court rejected these claims, noting that the Land Law specifically excludes tenants from participation in such proceedings and that the applicant's arguments merely repeated those made before the regional court without establishing a new constitutional infringement.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they do not demonstrate a violation of constitutionally guaranteed rights, as the Constitutional Court cannot act as a third instance reviewing the legality of administrative decisions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint unfounded dismissal land restitution tenant rights fair trial principle third instance review Land Law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě
§ 9 odst. 8 zákona o půdě
§ 14 správního řádu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Navrhuje, aby ústavní stížnost byla nálezem zamítnuta, pokud nebude usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 90 Ústavy ČR
Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z čl. 90 Ústavy ČR a čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ani právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotvené v čl.
čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti ŠS K zastoupeného JUDr. J.M., proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 4. února 1997, č.j. PÚ 314/97-3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j. 31 Ca 97/97-30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 10. března 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí O.Ú., - okresního pozemkového úřadu ze dne 4. února 1997, č.j. PÚ 314/97-3578 NA (2031/00/22), a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 1997, č.j. 31 Ca 97/97-30. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba proti O.Ú. - okresnímu pozemkovému úřadu, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí tohoto úřadu, jímž bylo podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pozitivně rozhodnuto o vlastnictví oprávněných fyzických osob k zemědělským nemovitostem v kat. území D., v rozhodnutí blíže specifikovaným, jež stěžovatel dosud užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené s povinnou osobou, tj. SP.

Stěžovatel je přesvědčen, že uvedená rozhodnutí jsou nesprávná a nespravedlivá a že procesními postupy v řízení před jejich vydáním, při jejich vydání a způsobem rozhodnutí ve věci samé, byly porušeny v ústavní stížnosti blíže nespecifikované ústavní principy České republiky jako právního státu. Uvádí, že ve správním řízení, které vedlo k vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí okresního úřadu - pozemkového úřadu, mu byla odňata možnost jednat jako účastník řízení. Navrhuje, aby Ústavní soud posoudil ústavnost počínání správního orgánu i krajského soudu a nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Krajský soud v Hradci Králové jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel nebyl protiprávně opomenut ve správním restitučním řízení jako účastník řízení. Zákon o půdě účastenství vymezuje odlišně od obecné úpravy správního řádu, a to v ustanovení § 9 odst. 8. Protože stěžovatel nebyl povinnou osobou, ale pouze nájemcem restituovaných nemovitostí, nemohl být účastníkem správního řízení. Z toho důvodu byla jeho žaloba v nařízeném jednání, v přítomnosti stěžovatele a dalších účastníků, jako nedůvodná zamítnuta. Dále uvádí, že z obsahu všech podání učiněných stěžovatelem plyne obava z ohrožení jeho existence v budoucnu. Taková obava, byť sebereálnější, však tvrzenou nezákonnost nezpůsobuje. Navrhuje, aby ústavní stížnost byla nálezem zamítnuta, pokud nebude usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 97/97, a seznámil se s jeho obsahem. Žalobou ze dne 26. května 1997 se stěžovatel domáhal přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, referátu O.Ú., s odůvodněním, že je mu zcela záměrně při vydávání nejdůležitějších rozhodnutí týkajících se jeho hospodářských středisek odnímán statut řádného účastníka řízení dle § 14 správního řádu a že napadeným rozhodnutím byly opět vydány oprávněným osobám pozemky, které byly po přechodu na stát zastavěny dílnami, sklady a garážemi atd. a navíc některé stavby ani neslouží zemědělské výrobě. Krajský soud v nařízeném jednání přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí podle hlavy druhé části páté o.s.ř. a žalobu neshledal důvodnou. Pokud žalovaný pravomocně rozhodl o vydání specifikovaných pozemků a staveb, nezkrátil tím nijak nájemní právo stěžovatele, neboť podle ustanovení § 22 odst. 3 zákona o půdě stěžovateli vznikl zákonný nájemní vztah. Žalovaný neporušil ani obecná ustanovení správního řádu o účastenství, když zákon o půdě jako lex specialis má o účastenství ust. § 9 odst. 8. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu sp. zn. 31 Ca 97/97 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v zásadě opakuje námitky, které již uplatňoval v řízení u krajského soudu, a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ani právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotvené v čl. 36 odst. 2 Listiny, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté Listiny,zaručující právo na spravedlivý proces.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu