Constitutional Court dismisses appeal against appellate court's refusal to postpone hearing due to lawyer's conflict.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a litigant against the Plzen Regional Court's refusal to postpone an appeal hearing. The litigant argued that the appellate court violated their right to court protection by proceeding in their absence after their lawyer requested a postponement twice. The court held that the complaint was unfounded because the lawyer, having full power of attorney, is responsible for notifying the client and resolving scheduling conflicts without court intervention.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 49 al. 1 o. s. ř.; The right to court protection does not require courts to postpone hearings when a lawyer with full power of attorney misses a session due to personal scheduling conflicts, as the lawyer is obligated to inform the client and manage such issues.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
K povinnostem advokáta při zastupování a soudu při odročování soudního řízení
Ústavní soud
rozhodl v III. senátě ve věci ústavní stížnosti
J. J. proti Krajskému soudu v Plzni, t a k t o :
Ústavní stížnost se z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č.
182/1993 Sb.) brojí stěžovatel proti postupu a rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni (rozsudku ze dne 16. prosince 1996, sp.
zn. 15 Co 755/96) a tvrdí, že obecný soud, jako soud odvolací,
v jeho občanskoprávní věci jej nepředvolal k odvolacímu jednání,
jednal a o jeho odvolání do rozsudku soudu I. stupně rozhodl
v jeho nepřítomnosti; protože tím obecný soud jako orgán veřejné
moci porušil ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu
(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), navrhl, aby
Ústavní soud napadené rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Účastník řízení, Krajský soud v Plzni, proti jehož
rozhodnutí (a postupu) ústavní stížnost směřuje, se k ní podáním
předsedy senátu (§ 30 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) vyjádřil tak
(§ 42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), že její tvrzení odmítl
s poukazem na to, že ve stěžovatelově věci k žádosti jeho
právního zástupce nařízené odvolací jednání již jednou odročil
a že důvody pro další odročení nepokládal za natolik důležité,
aby odvolací jednání odročoval podruhé; navrhl proto, aby Ústavní
soud ústavní stížnost zamítl.
Vedlejší účastník řízení, I. P. (§ 76 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb.), svého práva z vedlejšího účastenství nevyužil, ke
stěžovatelově ústavní stížnosti se nevyjádřil a ústního jednání
o ní se nezúčastnil.
Ústavní stížnost není důvodná.
Z obsahu spisu obecného soudu (Okresního soudu v Plzni, sp.
zn. 11 C 531/94) Ústavní soud zjistil, že před tímto soudem byl
stěžovatel z dohody o uznání dluhu (z titulu nevyúčtovaných
záloh) žalován o částku 69 500 Kč, že rozsudkem obecného soudu
I. stupně ze dne 29. dubna 1996 byl k úhradě této částky spolu
s příslušenstvím a náklady řízení zavázán, že proti tomuto
rozhodnutí podal odvolání, o němž odvolací soud rozhodl
potvrzujícím rozsudkem dne 16. prosince 1996; z obsahu spisu je
dále patrno, že stěžovatel byl v opravném řízení zastoupen
advokátem, který o odročení již zmíněného odvolacího jednání
požádal dvakrát, a to poprvé proto, že v den nařízeného
odvolacího jednání se měl zúčastnit sněmu České advokátní komory,
podruhé pak proto, že na den odročeného odvolacího jednání "byl
pozván na okresní státní zastupitelství k seznámení s výsledky
vyšetřování v jiné trestní věci".
Stěžovatelovy výtky vůči postupu odvolacího soudu neobstojí;
jestliže nebyl stěžovatel k odvolacímu jednání odvolacím soudem
obesílán, stalo se tak zcela ve shodě se zákonem, dle něhož,
"má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje
se písemnost pouze tomuto zástupci (§ 49 al. 1 o. s. ř.)"; je
proto vždy věcí zástupce, aby zastoupeného o jednání soudu (jiném
procesním úkonu) sám uvědomil. V případech, kdy zástupce žádá
soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí
obecného soudu - pokud uváděné důvody neshledá dostatečně
závažnými - aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti
žadatele uvědomoval; i v takovém případě je věcí zástupce,
zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své
žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim
svého pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním
u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně
závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání
(procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci,
aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného
- nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí
(§§ 16, 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii).
Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod) z důvodů obdobných těm, jimiž podkládá
stěžovatel ústavní stížnost v této věci, se proto nemůže
dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány
veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 o. s. ř)
o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn,
toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné
procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění
svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech,
spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně
advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými
orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého
zastoupení zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání
odpovídá.
Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele
shledána jako nedůvodná, a proto bylo o ní rozhodnuto zamítavým
výrokem (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze
odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 12. 6. 1997