Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 210/96 ECLI:CZ:US:1996:4.US.210.96 Generato dall'IA

Constitutional court dismisses appeal against administrative court ruling for lack of specific grounds in tax case.

Numero d'incarto IV.ÚS 210/96
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic declared the administrative court's judgment void due to procedural defects. The plaintiff argued the court violated constitutional rights by deciding without a hearing on complex tax issues, but the court found the appeal lacked specific citations of violated legal provisions. Consequently, the court ruled that the administrative court failed to identify and correct procedural flaws, necessitating a hearing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 249 odst. 2 o.s.ř.; § 250f o.s.ř.: A court ruling without a hearing is permissible only in simple cases where the factual basis is undisputed and the issue is purely legal; if the appeal fails to specify which provisions were violated, the court must order a hearing to ensure due process.

Parole chiave

Generato dall'IA
administrative court procedure hearing requirement tax appeal grounds dispositive principle constitutional complaint procedural defect specific legal citation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 249 odst. 2 o.s.ř.
§ 250f o.s.ř.
§ 250d odst. 3 o.s.ř.
§ 250j odst. 1 o.s.ř.
čl. 96 odst. 1, 2 Ústavy ČR
čl. 38 odst. 2 Listiny
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 269/96

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

K postupu soudu ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř.

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 19. prosince 1996

v senátě ve věci Mgr. D. K. proti rozsudku Krajského soudu

v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj. 22 Ca 683/95-24, ve spojení

s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 4. 7. 1995,

čj. FŘ 534/120/1993, a rozhodnutími Finančního úřadu v Havířově ze

dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj. FÚ/210/4410/93/Ge,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj.

22 Ca 683/95-24, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu žalobu

stěžovatelky na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství

v Ostravě ze dne 4. 7. 1995, čj. FŘ 534/120/1993, jímž bylo

zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutím Finančního úřadu

v Havířově ze dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj.

FÚ/210/4410/93/Ge, stěžovatelka mimo jiné uvádí, že Krajský soud

v Ostravě rozhodl bez jednání, ačkoliv šlo o složitou a novou

daňovou problematiku, a nepřihlédl přitom k vadám řízení před

správními orgány, ačkoliv vzhledem k ustanovení § 250i o. s. ř.

tak byl povinen učinit a také tak mohl učinit vzhledem k odbornému

posudku daňového poradce. Tím ze strany Krajského soudu v Ostravě

došlo k porušení článku 96 odst. 1, 2 Ústavy ČR, jakož i článku

38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka vytýká dále celou řadu nedostatků i na straně

správních orgánů, které nepostupovaly podle základních zásad

zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů, a tím porušily článek 1 a článek 2 odst. 2,

3 Listiny. Ze všech uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje,

aby Ústavní soud její ústavní stížnosti vyhověl a napadené

rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve spojení s předcházejícími

rozhodnutími správních orgánů zrušil.

Krajský soud v Ostravě poukázal ve vyjádření předsedkyně

senátu ze dne 20. 11. 1996 na dosavadní judikaturu Ústavního

soudu, zejména na jeho nález publikovaný pod č. 269/1996 Sb.

Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Ostravě uvedl ve

vyjádření svého ředitele ze dne 11. 11. 1996, že s námitkami

stěžovatelky se nelze ztotožnit. Finanční úřad v Havířově, stejně

jako Finanční ředitelství v Ostravě, postupovaly v souladu

s obecně závaznými právními předpisy a právě zjištění jejich

porušení ze strany stěžovatelky bylo důvodem pro dodatečné

vyměření daňové povinnosti.

Stanovisko k použití ustanovení § 250f o. s. ř., umožňujícího

soudu rozhodnout bez jednání v jednoduchých případech, zejména

je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného

skutkového stavu, a jde-li jen o posouzení právní otázky, vyjádřil

Ústavní soud již v celé řadě svých rozhodnutí, v nichž vesměs byla

zdůrazněna jeho výjimečnost. V projednávané věci, podle názoru

Ústavního soudu, však o takový jednoduchý případ nepochybně nejde.

Shora uvedeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě bylo

zamítnuto odvolání stěžovatelky proti citovaným rozhodnutím

Finančního úřadu v Havířově, kterými byla stěžovatelce dodatečně

vyměřena důchodová daň za rok 1991 a 1992 v celkové výši Kč 1 073

450,--. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo mimo jiné uvedeno, že

stěžovatelka neprokázala zahrnutí počítače používaného

k podnikatelské činnosti do obchodního majetku a že částka Kčs

263 227,--, zúčtovaná na účet č. 372, nemá povahu manka, protože

nebyla takto deklarována v rámci inventarizace k 31. 12. 1992 ani

v rámci mimořádné inventarizace. Krajský soud v Ostravě, jenž

rozhodoval o žalobě stěžovatelky na přezkoumání zmíněného

rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě a tuto žalobu zamítl,

uvedl v důvodech svého rozhodnutí, že řízení soudu při

přezkoumávání správního rozhodnutí na základě žaloby podle hlavy

druhé části páté o. s. ř. je ovládáno dispoziční zásadou, když

ustanovení § 249 odst. 2 o. s. ř. ukládá žalobci povinnost označit

rozsah napadení správního rozhodnutí, jakož i povinnost uvedení

důvodů, v čem žalobce spatřuje jeho nezákonnost. Žalobce musí tedy

explicitně uvést, která konkrétní ustanovení právních předpisů

byla podle jeho názoru porušena a také důvody takového tvrzení.

Stěžovatelka však pouze obecně poukázala na nerespektování

základních zásad daňového řízení uvedených v ustanovení § 2 odst.

2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž

by konkrétně uvedla, v čem porušení těchto zásad spočívá. I při

nejmírnějších požadavcích musí být tedy ze žaloby zřejmo, v jakém

rozsahu a z jakých hledisek má soud napadené rozhodnutí

přezkoumávat, tyto podmínky však žaloba nesplňovala.

Trpěla-li však žaloba na přezkoumání rozhodnutí správních

orgánů vytýkanými vadami, bylo povinností krajského soudu naříditi

jejich odstranění, neboť neodstranění takových vad je dokonce

důvodem zastavení řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř.

Jestliže tak krajský soud neučinil, sotva mohl dospět ke

spolehlivému závěru o tom, že napadené rozhodnutí je v souladu se

zákonem (§ 250j odst. 1 o. s. ř.), a navíc si tak uzavřel i cestu

k případnému závěru podle odst. 2 citovaného ustanovení, a to

i pokud jde o otázku, zda zjištění skutkového stavu bylo

dostačující k posouzení věci. Již ve světle tohoto aspektu se

tedy, podle názoru Ústavního soudu, ukazuje, že k rozhodnutí bez

nařízení jednání nebyly v projednávané věci splněny podmínky

uvedené v ustanovení § 250f o. s. ř.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů, aniž by již považoval

za nezbytné se zabývat dalšími aspekty případu, ústavní stížnosti

pro porušení článku 38 odst. 2 Listiny vyhověl [§ 82 odst. 2 písm.

a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu] a napadené rozhodnutí

Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat.

V Brně dne 19. prosince 1996