Constitutional court dismisses appeal against administrative court ruling for lack of specific grounds in tax case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic declared the administrative court's judgment void due to procedural defects. The plaintiff argued the court violated constitutional rights by deciding without a hearing on complex tax issues, but the court found the appeal lacked specific citations of violated legal provisions. Consequently, the court ruled that the administrative court failed to identify and correct procedural flaws, necessitating a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 249 odst. 2 o.s.ř.; § 250f o.s.ř.: A court ruling without a hearing is permissible only in simple cases where the factual basis is undisputed and the issue is purely legal; if the appeal fails to specify which provisions were violated, the court must order a hearing to ensure due process.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
K postupu soudu ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř.
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 19. prosince 1996
v senátě ve věci Mgr. D. K. proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj. 22 Ca 683/95-24, ve spojení
s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 4. 7. 1995,
čj. FŘ 534/120/1993, a rozhodnutími Finančního úřadu v Havířově ze
dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj. FÚ/210/4410/93/Ge,
t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 1996, čj.
22 Ca 683/95-24, se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu žalobu
stěžovatelky na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství
v Ostravě ze dne 4. 7. 1995, čj. FŘ 534/120/1993, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutím Finančního úřadu
v Havířově ze dne 13. 9. 1993, čj. FÚ/210/4409/93/Ge a čj.
FÚ/210/4410/93/Ge, stěžovatelka mimo jiné uvádí, že Krajský soud
v Ostravě rozhodl bez jednání, ačkoliv šlo o složitou a novou
daňovou problematiku, a nepřihlédl přitom k vadám řízení před
správními orgány, ačkoliv vzhledem k ustanovení § 250i o. s. ř.
tak byl povinen učinit a také tak mohl učinit vzhledem k odbornému
posudku daňového poradce. Tím ze strany Krajského soudu v Ostravě
došlo k porušení článku 96 odst. 1, 2 Ústavy ČR, jakož i článku
38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka vytýká dále celou řadu nedostatků i na straně
správních orgánů, které nepostupovaly podle základních zásad
zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů, a tím porušily článek 1 a článek 2 odst. 2,
3 Listiny. Ze všech uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje,
aby Ústavní soud její ústavní stížnosti vyhověl a napadené
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve spojení s předcházejícími
rozhodnutími správních orgánů zrušil.
Krajský soud v Ostravě poukázal ve vyjádření předsedkyně
senátu ze dne 20. 11. 1996 na dosavadní judikaturu Ústavního
soudu, zejména na jeho nález publikovaný pod č. 269/1996 Sb.
Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Ostravě uvedl ve
vyjádření svého ředitele ze dne 11. 11. 1996, že s námitkami
stěžovatelky se nelze ztotožnit. Finanční úřad v Havířově, stejně
jako Finanční ředitelství v Ostravě, postupovaly v souladu
s obecně závaznými právními předpisy a právě zjištění jejich
porušení ze strany stěžovatelky bylo důvodem pro dodatečné
vyměření daňové povinnosti.
Stanovisko k použití ustanovení § 250f o. s. ř., umožňujícího
soudu rozhodnout bez jednání v jednoduchých případech, zejména
je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného
skutkového stavu, a jde-li jen o posouzení právní otázky, vyjádřil
Ústavní soud již v celé řadě svých rozhodnutí, v nichž vesměs byla
zdůrazněna jeho výjimečnost. V projednávané věci, podle názoru
Ústavního soudu, však o takový jednoduchý případ nepochybně nejde.
Shora uvedeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelky proti citovaným rozhodnutím
Finančního úřadu v Havířově, kterými byla stěžovatelce dodatečně
vyměřena důchodová daň za rok 1991 a 1992 v celkové výši Kč 1 073
450,--. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo mimo jiné uvedeno, že
stěžovatelka neprokázala zahrnutí počítače používaného
k podnikatelské činnosti do obchodního majetku a že částka Kčs
263 227,--, zúčtovaná na účet č. 372, nemá povahu manka, protože
nebyla takto deklarována v rámci inventarizace k 31. 12. 1992 ani
v rámci mimořádné inventarizace. Krajský soud v Ostravě, jenž
rozhodoval o žalobě stěžovatelky na přezkoumání zmíněného
rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě a tuto žalobu zamítl,
uvedl v důvodech svého rozhodnutí, že řízení soudu při
přezkoumávání správního rozhodnutí na základě žaloby podle hlavy
druhé části páté o. s. ř. je ovládáno dispoziční zásadou, když
ustanovení § 249 odst. 2 o. s. ř. ukládá žalobci povinnost označit
rozsah napadení správního rozhodnutí, jakož i povinnost uvedení
důvodů, v čem žalobce spatřuje jeho nezákonnost. Žalobce musí tedy
explicitně uvést, která konkrétní ustanovení právních předpisů
byla podle jeho názoru porušena a také důvody takového tvrzení.
Stěžovatelka však pouze obecně poukázala na nerespektování
základních zásad daňového řízení uvedených v ustanovení § 2 odst.
2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž
by konkrétně uvedla, v čem porušení těchto zásad spočívá. I při
nejmírnějších požadavcích musí být tedy ze žaloby zřejmo, v jakém
rozsahu a z jakých hledisek má soud napadené rozhodnutí
přezkoumávat, tyto podmínky však žaloba nesplňovala.
Trpěla-li však žaloba na přezkoumání rozhodnutí správních
orgánů vytýkanými vadami, bylo povinností krajského soudu naříditi
jejich odstranění, neboť neodstranění takových vad je dokonce
důvodem zastavení řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř.
Jestliže tak krajský soud neučinil, sotva mohl dospět ke
spolehlivému závěru o tom, že napadené rozhodnutí je v souladu se
zákonem (§ 250j odst. 1 o. s. ř.), a navíc si tak uzavřel i cestu
k případnému závěru podle odst. 2 citovaného ustanovení, a to
i pokud jde o otázku, zda zjištění skutkového stavu bylo
dostačující k posouzení věci. Již ve světle tohoto aspektu se
tedy, podle názoru Ústavního soudu, ukazuje, že k rozhodnutí bez
nařízení jednání nebyly v projednávané věci splněny podmínky
uvedené v ustanovení § 250f o. s. ř.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů, aniž by již považoval
za nezbytné se zabývat dalšími aspekty případu, ústavní stížnosti
pro porušení článku 38 odst. 2 Listiny vyhověl [§ 82 odst. 2 písm.
a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu] a napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)
citovaného zákona zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze
odvolat.
V Brně dne 19. prosince 1996