Constitutional court dismisses appeal as tax authority followed valid ministry accounting transition rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the taxpayer's constitutional complaint regarding a tax assessment for 1991. The court found that the tax authority correctly applied Federal Ministry of Finance guidelines issued in 1991, which mandated specific accounting procedures during the transition from single to double-entry bookkeeping. The court ruled that these guidelines were legally binding at the time and did not violate the taxpayer's fundamental rights, as the requirement for publication in the Official Laws Collection only became mandatory later via a 1991 accounting law.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb.; § 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb.: The court held that administrative regulations issued by the Federal Ministry of Finance regarding accounting procedures are binding on taxpayers and do not violate constitutional rights even if not published in the Official Laws Collection, provided the law at the time did not mandate such publication.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Institut instrukcí ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 2. června 1994
v senátě ve věci ústavní stížnosti spol. s r. o. Š. proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33
t a k t o :
Ústavní stížnost se z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 5 č. 27/93 ze
dne 22. 4. 1993, čj. FÚ-2-7191/93, bylo stěžovateli uloženo
doplatit na důchodové dani za rok 1991 částku Kčs 385.600,--, a to
na podkladě zjištění, že stěžovatel při přechodu z jednoduchého na
podvojné účetnictví nezvýšil za rok 1991 základ důchodové daně
o zásoby zboží k 31. 12. 1991 ve výši Kčs 713.971,--. Tím
stěžovatel porušil ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb.
o soukromém podnikání občanů a opatření Federálního ministerstva
financí ze dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4 144/1991, označené jako
Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví.
Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu k odvolání stěžovatele
svým rozhodnutím ze dne 17. 8. 1993, čj. FŘP-2-3920/1993, napadené
rozhodnutí potvrdilo, když dospělo k závěru, že Finanční úřad pro
Prahu 5 při svém rozhodování postupoval v souladu se Zásadami
vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, vydanými FMF,
pod čj. V-2-4 900/90, které byly vydány k vymezení povinnosti
uvedené v § 25 zákona č. 105/1990 Sb. i závaznými pokyny FMF, čj.
V/2-4 144/1991, ze dne 17. 4. 1991, uveřejněnými ve Finančním
zpravodaji č. 6-7 ze dne 30. 5. 1991. Tento výnos má povahu obecně
platného předpisu vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 14 zákona
č. 21/1971 Sb., ve znění zákona č. 128/1989 Sb., FMF vykonává
působnost v oborech účetnictví, rozpočetnictví a kalkulace
a v účetním výkaznictví, stanovením účetních osnov a směrnic k nim
a ostatní metodiky účetnictví.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca
140/93-33, žalobu stěžovatele na přezkoumání citovaného rozhodnutí
Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu zamítl, neboť podle jeho
názoru stanovit metodiku účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno
podle § 14 odst. 1 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě
sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb.,
Federální ministerstvo financí, přičemž tímto zákonem ani jiným
právním předpisem nebyla tomuto ústřednímu orgánu státní správy
uložena povinnost stanovené podmínky a náležitosti vedení
účetnictví, účtové osnovy a směrnice k nim a ostatní metodiku
účetnictví, tedy opatření přijatá v této oblasti, vyhlašovat ve
Sbírce zákonů. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989
Sb. se opatření federálních ústředních orgánů státní správy
a ostatních federálních ústředních orgánů vyhlašují uveřejněním
plného znění nebo oznámením o jejich vydání, stanoví-li tak zákon.
Nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu
z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.
1991 došlo firmou Š. k porušení ustanovení § 25 odst. 2 zákona č.
105/1990 Sb. tím, že nebyl respektován postup stanovený Federálním
ministerstvem financí jeho opatřením, čj. V/2-4144/1991, ze dne
17. dubna 1991.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti citovanému rozsudku
Městského soudu v Praze stěžovatel v podstatě uvádí, že
pravomocným rozhodnutím v soudním řízení, jehož byl účastníkem,
bylo porušeno jeho základní právo, zaručené mu v článku 2 odst.
4 Ústavy ČR a článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Městský soud se nezabýval otázkou souladu Postupu přechodu
z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví s požadavky
kladenými na právní předpis tehdy účinným zákonem č. 131/1989 Sb.
o Sbírce zákonů, ve znění zákona č. 426/1990 Sb. Nezkoumal, že
právní předpis nižší právní síly, než zákon, musí kromě zmocnění
v zákoně k jeho vydání splňovat též požadavky na publikaci ve
Sbírce zákonů, název, formu, platnost a účinnost, aby mohl
zavazovat i subjekty nepodřízené vydávajícímu orgánu. Připuštěním,
že akty vydávané na základě zmocnění obsaženého v citovaných
ustanoveních zákona č. 105/1990 Sb. a zákona č. 21/1971 Sb.,
o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací nemusí
splňovat požadavky kladené na právní předpisy, se stěžovateli
ukládá povinnost dodržovat interní normativní akty, které mu
nejsou dostupné a jejichž obsah si nemůže objektivně ani zjistit,
natož je dodržovat. Předpisy ministerstev mohly sice "obecně
zavazovat" vymezený okruh subjektů, avšak jen tehdy, jestliže
prošly stanovenou publikační procedurou v souladu se zákonem
o Sbírce zákonů. Na stěžovateli bylo tudíž žádáno, aby v roce
1991 plnil povinnosti stanovené Postupem, o kterých nevěděl a ani
vědět nemohl, neboť tyto povinnosti byly stanoveny způsobem
a formou neslučitelnou s tehdy účinným zákonem o Sbírce zákonů,
přičemž předpisy typu Postupu nebyly konvalidovány jako předpisy
právní ani zákonem č. 545/1992 Sb. Ze všech těchto důvodů proto
stěžovatel navrhl zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33.
Účastník Městský soud v Praze a vedlejší účastník Finanční
ředitelství pro hl. m. Prahu ve svých vyjádřeních v podstatě
poukázaly na stanoviska a závěry uvedené v napadených
rozhodnutích.
Pokud jde o základní otázku, totiž, zda Postup přechodu
z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví, vydaný
Federálním ministerstvem financí dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4
144/1991 a uveřejněný pod č. 19 ve Finančním zpravodaji
Federálního ministerstva financí 6-7/1991, má povahu normativní
instrukce, nesdílí Ústavní soud stěžovatelův názor, že zmíněný
Postup vskutku takovou instrukcí je. Vydávání instrukcí je pouhou
realizací oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je
zachováváním právní povinnosti řídit se ve služební činnosti
příkazy nadřízených. Tato oprávnění a povinnosti vyplývají
z právní normy, jež stanoví vztah nadřízenosti a podřízenosti.
Interními instrukcemi se proto jen konkretizují úkoly a povinnosti
podřízených složek a pracovníků.
Jak konstatoval ve svém rozhodnutí již Městský soud v Praze,
byla v ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém
podnikání občanů, zakotvena povinnost vést jednoduché nebo podvojné
účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Podmínky
a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno
stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 14
zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických
informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb., přičemž ustanovením §
35 odst. 3 citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně
zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovením § 2 písm. a) a c)
a k § 14 a v dohodě s Federálním statistickým úřadem k § 3 (účetní
výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k § 2 písm. b). K vymezení
povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení § 25 zákona č.
105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů vydalo Federální
ministerstvo financí Zásady vedení účetnictví při soukromém
podnikání občanů, čj. V/2-4 900/90, uveřejněné pod č. 14
Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č. 5/1990.
Tímto opatřením Federálního ministerstva financí jsou stanoveny
zásady jednoduchého a podvojného účetnictví podnikatelů a takto
konkretizovány povinnosti, jaké vznikají podnikatelům při vedení
účetnictví, a nejen to, v ustanovení § 29 odst. 1 a 3 je
deklarována odpovědnost podnikatele za stav účetnictví i sankce
spojená s porušením povinnosti podle § 25 zákona č. 105/1990 Sb.,
o soukromém podnikání občanů a nedodržením ustanovení těchto
zásad. Na uvedené opatření, stanovící zásady vedení účetnictví při
soukromém podnikání občanů, pouze navazuje stěžovatelem napadené
opatření Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.
V/2-4 144/1991 uveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 6 - 76/1991
a označené jako Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na
podvojné účetnictví. Den, kdy toto opatření nabývá účinnosti,
v něm sice není výslovně uveden, konstatuje se však v něm, že
přechod z jednoduchého účetnictví na podvojné se uskutečňuje vždy
k 1. 1. běžného roku, v daném případě k 1. 1. 1992, kdy stěžovatel
na podvojné účetnictví sám přešel.
Pokud jde o stěžovatelem vytýkanou nedostatečnost publikace
posléze uvedeného opatření, lze stěžovateli jistě obecně
přisvědčiti v tom, že podmínkou platnosti normativních právních
aktů ústředních orgánů je publikace ve Sbírce zákonů. V případech,
kdy není účelné vyhlásit znění obecně závazného právního předpisu
ústředního orgánu státní správy, je vydání takového předpisu ve
Sbírce zákonů oznámeno. V projednávané věci jde o opatření
federálního ústředního orgánu, jež vzhledem k ustanovení § 8 odst.
1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. o Sbírce zákonů vyžadovala
vyhlášení v této Sbírce, jen stanovil-li tak zákon, což v případě
ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb. tak tomu není. Ke změně
režimu vyhlašování opatření ústředních orgánů, týkajících se
účetnictví, došlo teprve vydáním zákona č. 563/1991 Sb.,
o účetnictví, v němž je sledováno mimo jiné právě to, aby v tak
závažné oblasti, jakou představují finance, bylo i u opatření
ústředních orgánů učiněno zadost požadavku jejich publikace ve
Sbírce zákonů. V ustanovení § 38 odst. 2 citovaného zákona
zařazeném mezi společná přechodná a závěrečná ustanovení se totiž
uvádí, že ode dne účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 1992,
nepostupuje Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 4
odst. 2, § 14 a § 35 odst. 3 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné
soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č.
128/1989 Sb. Je tomu tak proto, že vzhledem k ustanovení § 4
odst. 2 citovaného zákona Federální ministerstvo financí, stanovící
rozsah a způsob vedení účetnictví, vyhlašuje je vždy oznámením
o jejich vydání ve Sbírce zákonů. Těmito ustanoveními zákona č.
563/1991 Sb., o účetnictví, je tedy sice na jedné straně požadavek
publikace opatření ústředních orgánů ve Sbírce zákonů v těchto
případech učiněn nepodmíněným, tím současně však je stvrzeno, že
do vydání tohoto zákona platil v uvedené oblasti režim ustanovení
§ 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. o Sbírce zákonů, jež
tuto nepodmíněnost nestanovilo.
Určující v projednávané věci je tedy to, že stěžovatel byl
podle ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém
podnikání občanů, povinen vést jednoduché nebo podvojné účetnictví
v souladu se stanovenými účetními zásadami. Městský soud v Praze
proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že zjištěným
nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu
z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.
1991 došlo v daném případě k porušení ustanovení § 25 odst. 2
zákona č. 105/1990 Sb., neboť nebyl respektován postup stanovený
opatřením Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.
V/2-4 144/1991.
Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo
k porušení stěžovatelova základního práva uvedeného v článku 2
odst. 4 Ústavy ČR a v článku 4 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod a z těchto důvodů ústavní stížnost jako neopodstatněnou
zamítl.
Poučení:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 2. června 1994