Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 42/94 ECLI:CZ:US:1994:4.US.42.94 Generato dall'IA

Constitutional court dismisses appeal as tax authority followed valid ministry accounting transition rules.

Numero d'incarto IV.ÚS 42/94
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the taxpayer's constitutional complaint regarding a tax assessment for 1991. The court found that the tax authority correctly applied Federal Ministry of Finance guidelines issued in 1991, which mandated specific accounting procedures during the transition from single to double-entry bookkeeping. The court ruled that these guidelines were legally binding at the time and did not violate the taxpayer's fundamental rights, as the requirement for publication in the Official Laws Collection only became mandatory later via a 1991 accounting law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb.; § 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb.: The court held that administrative regulations issued by the Federal Ministry of Finance regarding accounting procedures are binding on taxpayers and do not violate constitutional rights even if not published in the Official Laws Collection, provided the law at the time did not mandate such publication.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal tax accounting transition administrative regulation binding publication requirement absence fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb.
podle ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém
§ 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb.
§ 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. o Sbírce zákonů, jež
§ 14 zákona č. 21/1971 Sb.
§ 38 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb.
čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR
čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Institut instrukcí ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 2. června 1994

v senátě ve věci ústavní stížnosti spol. s r. o. Š. proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33

t a k t o :

Ústavní stížnost se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 5 č. 27/93 ze

dne 22. 4. 1993, čj. FÚ-2-7191/93, bylo stěžovateli uloženo

doplatit na důchodové dani za rok 1991 částku Kčs 385.600,--, a to

na podkladě zjištění, že stěžovatel při přechodu z jednoduchého na

podvojné účetnictví nezvýšil za rok 1991 základ důchodové daně

o zásoby zboží k 31. 12. 1991 ve výši Kčs 713.971,--. Tím

stěžovatel porušil ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb.

o soukromém podnikání občanů a opatření Federálního ministerstva

financí ze dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4 144/1991, označené jako

Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví.

Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu k odvolání stěžovatele

svým rozhodnutím ze dne 17. 8. 1993, čj. FŘP-2-3920/1993, napadené

rozhodnutí potvrdilo, když dospělo k závěru, že Finanční úřad pro

Prahu 5 při svém rozhodování postupoval v souladu se Zásadami

vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, vydanými FMF,

pod čj. V-2-4 900/90, které byly vydány k vymezení povinnosti

uvedené v § 25 zákona č. 105/1990 Sb. i závaznými pokyny FMF, čj.

V/2-4 144/1991, ze dne 17. 4. 1991, uveřejněnými ve Finančním

zpravodaji č. 6-7 ze dne 30. 5. 1991. Tento výnos má povahu obecně

platného předpisu vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 14 zákona

č. 21/1971 Sb., ve znění zákona č. 128/1989 Sb., FMF vykonává

působnost v oborech účetnictví, rozpočetnictví a kalkulace

a v účetním výkaznictví, stanovením účetních osnov a směrnic k nim

a ostatní metodiky účetnictví.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca

140/93-33, žalobu stěžovatele na přezkoumání citovaného rozhodnutí

Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu zamítl, neboť podle jeho

názoru stanovit metodiku účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno

podle § 14 odst. 1 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě

sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb.,

Federální ministerstvo financí, přičemž tímto zákonem ani jiným

právním předpisem nebyla tomuto ústřednímu orgánu státní správy

uložena povinnost stanovené podmínky a náležitosti vedení

účetnictví, účtové osnovy a směrnice k nim a ostatní metodiku

účetnictví, tedy opatření přijatá v této oblasti, vyhlašovat ve

Sbírce zákonů. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989

Sb. se opatření federálních ústředních orgánů státní správy

a ostatních federálních ústředních orgánů vyhlašují uveřejněním

plného znění nebo oznámením o jejich vydání, stanoví-li tak zákon.

Nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.

1991 došlo firmou Š. k porušení ustanovení § 25 odst. 2 zákona č.

105/1990 Sb. tím, že nebyl respektován postup stanovený Federálním

ministerstvem financí jeho opatřením, čj. V/2-4144/1991, ze dne

17. dubna 1991.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti citovanému rozsudku

Městského soudu v Praze stěžovatel v podstatě uvádí, že

pravomocným rozhodnutím v soudním řízení, jehož byl účastníkem,

bylo porušeno jeho základní právo, zaručené mu v článku 2 odst.

4 Ústavy ČR a článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Městský soud se nezabýval otázkou souladu Postupu přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví s požadavky

kladenými na právní předpis tehdy účinným zákonem č. 131/1989 Sb.

o Sbírce zákonů, ve znění zákona č. 426/1990 Sb. Nezkoumal, že

právní předpis nižší právní síly, než zákon, musí kromě zmocnění

v zákoně k jeho vydání splňovat též požadavky na publikaci ve

Sbírce zákonů, název, formu, platnost a účinnost, aby mohl

zavazovat i subjekty nepodřízené vydávajícímu orgánu. Připuštěním,

že akty vydávané na základě zmocnění obsaženého v citovaných

ustanoveních zákona č. 105/1990 Sb. a zákona č. 21/1971 Sb.,

o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací nemusí

splňovat požadavky kladené na právní předpisy, se stěžovateli

ukládá povinnost dodržovat interní normativní akty, které mu

nejsou dostupné a jejichž obsah si nemůže objektivně ani zjistit,

natož je dodržovat. Předpisy ministerstev mohly sice "obecně

zavazovat" vymezený okruh subjektů, avšak jen tehdy, jestliže

prošly stanovenou publikační procedurou v souladu se zákonem

o Sbírce zákonů. Na stěžovateli bylo tudíž žádáno, aby v roce

1991 plnil povinnosti stanovené Postupem, o kterých nevěděl a ani

vědět nemohl, neboť tyto povinnosti byly stanoveny způsobem

a formou neslučitelnou s tehdy účinným zákonem o Sbírce zákonů,

přičemž předpisy typu Postupu nebyly konvalidovány jako předpisy

právní ani zákonem č. 545/1992 Sb. Ze všech těchto důvodů proto

stěžovatel navrhl zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu

v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33.

Účastník Městský soud v Praze a vedlejší účastník Finanční

ředitelství pro hl. m. Prahu ve svých vyjádřeních v podstatě

poukázaly na stanoviska a závěry uvedené v napadených

rozhodnutích.

Pokud jde o základní otázku, totiž, zda Postup přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví, vydaný

Federálním ministerstvem financí dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4

144/1991 a uveřejněný pod č. 19 ve Finančním zpravodaji

Federálního ministerstva financí 6-7/1991, má povahu normativní

instrukce, nesdílí Ústavní soud stěžovatelův názor, že zmíněný

Postup vskutku takovou instrukcí je. Vydávání instrukcí je pouhou

realizací oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je

zachováváním právní povinnosti řídit se ve služební činnosti

příkazy nadřízených. Tato oprávnění a povinnosti vyplývají

z právní normy, jež stanoví vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Interními instrukcemi se proto jen konkretizují úkoly a povinnosti

podřízených složek a pracovníků.

Jak konstatoval ve svém rozhodnutí již Městský soud v Praze,

byla v ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém

podnikání občanů, zakotvena povinnost vést jednoduché nebo podvojné

účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Podmínky

a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno

stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 14

zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických

informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb., přičemž ustanovením §

35 odst. 3 citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně

zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovením § 2 písm. a) a c)

a k § 14 a v dohodě s Federálním statistickým úřadem k § 3 (účetní

výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k § 2 písm. b). K vymezení

povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení § 25 zákona č.

105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů vydalo Federální

ministerstvo financí Zásady vedení účetnictví při soukromém

podnikání občanů, čj. V/2-4 900/90, uveřejněné pod č. 14

Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č. 5/1990.

Tímto opatřením Federálního ministerstva financí jsou stanoveny

zásady jednoduchého a podvojného účetnictví podnikatelů a takto

konkretizovány povinnosti, jaké vznikají podnikatelům při vedení

účetnictví, a nejen to, v ustanovení § 29 odst. 1 a 3 je

deklarována odpovědnost podnikatele za stav účetnictví i sankce

spojená s porušením povinnosti podle § 25 zákona č. 105/1990 Sb.,

o soukromém podnikání občanů a nedodržením ustanovení těchto

zásad. Na uvedené opatření, stanovící zásady vedení účetnictví při

soukromém podnikání občanů, pouze navazuje stěžovatelem napadené

opatření Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.

V/2-4 144/1991 uveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 6 - 76/1991

a označené jako Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na

podvojné účetnictví. Den, kdy toto opatření nabývá účinnosti,

v něm sice není výslovně uveden, konstatuje se však v něm, že

přechod z jednoduchého účetnictví na podvojné se uskutečňuje vždy

k 1. 1. běžného roku, v daném případě k 1. 1. 1992, kdy stěžovatel

na podvojné účetnictví sám přešel.

Pokud jde o stěžovatelem vytýkanou nedostatečnost publikace

posléze uvedeného opatření, lze stěžovateli jistě obecně

přisvědčiti v tom, že podmínkou platnosti normativních právních

aktů ústředních orgánů je publikace ve Sbírce zákonů. V případech,

kdy není účelné vyhlásit znění obecně závazného právního předpisu

ústředního orgánu státní správy, je vydání takového předpisu ve

Sbírce zákonů oznámeno. V projednávané věci jde o opatření

federálního ústředního orgánu, jež vzhledem k ustanovení § 8 odst.

1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. o Sbírce zákonů vyžadovala

vyhlášení v této Sbírce, jen stanovil-li tak zákon, což v případě

ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb. tak tomu není. Ke změně

režimu vyhlašování opatření ústředních orgánů, týkajících se

účetnictví, došlo teprve vydáním zákona č. 563/1991 Sb.,

o účetnictví, v němž je sledováno mimo jiné právě to, aby v tak

závažné oblasti, jakou představují finance, bylo i u opatření

ústředních orgánů učiněno zadost požadavku jejich publikace ve

Sbírce zákonů. V ustanovení § 38 odst. 2 citovaného zákona

zařazeném mezi společná přechodná a závěrečná ustanovení se totiž

uvádí, že ode dne účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 1992,

nepostupuje Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 4

odst. 2, § 14 a § 35 odst. 3 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné

soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č.

128/1989 Sb. Je tomu tak proto, že vzhledem k ustanovení § 4

odst. 2 citovaného zákona Federální ministerstvo financí, stanovící

rozsah a způsob vedení účetnictví, vyhlašuje je vždy oznámením

o jejich vydání ve Sbírce zákonů. Těmito ustanoveními zákona č.

563/1991 Sb., o účetnictví, je tedy sice na jedné straně požadavek

publikace opatření ústředních orgánů ve Sbírce zákonů v těchto

případech učiněn nepodmíněným, tím současně však je stvrzeno, že

do vydání tohoto zákona platil v uvedené oblasti režim ustanovení

§ 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. o Sbírce zákonů, jež

tuto nepodmíněnost nestanovilo.

Určující v projednávané věci je tedy to, že stěžovatel byl

podle ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém

podnikání občanů, povinen vést jednoduché nebo podvojné účetnictví

v souladu se stanovenými účetními zásadami. Městský soud v Praze

proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že zjištěným

nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.

1991 došlo v daném případě k porušení ustanovení § 25 odst. 2

zákona č. 105/1990 Sb., neboť nebyl respektován postup stanovený

opatřením Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.

V/2-4 144/1991.

Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo

k porušení stěžovatelova základního práva uvedeného v článku 2

odst. 4 Ústavy ČR a v článku 4 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod a z těchto důvodů ústavní stížnost jako neopodstatněnou

zamítl.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. června 1994