Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 146/94 ECLI:CZ:US:1994:4.US.146.94 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as ordinary courts correctly applied confiscation laws and facts.

Numero d'incarto IV.ÚS 146/94
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a woman against a municipal court ruling confirming a district court's dismissal of her mother's claim for restitution. The applicant argued that her mother's conviction under 1945 decrees violated fundamental rights and prevented restitution, but the court found the lower courts properly evaluated evidence regarding the mother's collaboration with Nazi authorities. Consequently, the court determined the ordinary courts acted in accordance with statutory procedures and constitutional principles, rendering the appeal inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional Court lacks jurisdiction over ordinary court decisions unless they violate constitutional principles, and its review is limited to manifestly unfounded complaints where lower courts correctly applied law and facts.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction Constitutional complaint dismissal Restitution claim rejection Confiscation of enemy property Ordinary court review standards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb.
Vycházeje z těchto úvah, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
čl. 81 Ústavy ČR
čl. 90 Ústavy ČR
81, čl. 90 Ústavy ČR) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 6 zákona č. 87/1991 Sb.
§ 2 odst. 1 písm. c zákona č. 87/1991 Sb.
otázkou splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení § 6 a § 2 odst. 1 písm. c zákona č. 87/1991 Sb., skutkově i právně, zevrubným způsobem zabývaly, a to zejména vzhledem k tomu, že správní orgány v projednávané věci rozhodovaly až po 25.
§§ 120, 132 o. s. ř.
Lze tedy mít zato, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními §§ 120, 132 o. s. ř., upravujícími průběh dokazování i hodnocení důkazů v jeho rámci provedených, a respektovaly tím zásady vyplývající z článku 36 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

IV. ÚS 146/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 21. listopadu 1994 ve věci ústavní stížnosti D.D., zastoupené advokátem JUDr. T.Ch., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 1994, čj. 13 Co 247/94-83,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, potvrzujícímu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 1994, čj. 21 C 156/92-60, jímž byla zamítnuta žaloba na vyslovení povinnosti k uzavření dohody o vydání věci, poukazuje stěžovatelka opětovně na protiprávnost odsouzení její matky podle dekretu č. 138/1945 Sb., kteréžto odsouzení se proto nemohlo stát podkladem ani pro konfiskační rozhodnutí podle dekretu č. 108/1945 Sb. Protože napadenými rozhodnutími došlo, podle jejího názoru, k porušení základních lidských práv, obsažených v Listině základních práv a svobod, domáhá se z uvedených důvodů zrušení napadeného rozsudku.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (např.

III. ÚS 23/93

,

Pl. ÚS 18/94

, viz také usnesení bývalého Ústavního soudu ČSFR ze dne 4. 11. 1992,

sp. zn. I. ÚS 205/92

, uveřejněné pod č. 13/1992 Sbírky usnesení a nálezů) vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 21 C 156/92 Obvodního soudu pro Prahu 1, že oba soudy se základní otázkou, tj. otázkou splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení § 6 a § 2 odst. 1 písm. c zákona č. 87/1991 Sb., skutkově i právně, zevrubným způsobem zabývaly, a to zejména vzhledem k tomu, že správní orgány v projednávané věci rozhodovaly až po 25. 2. 1948. V rámci provedeného dokazování dospěly obecné soudy k závěru, že o konfiskaci majetku matky stěžovatelky proběhlo řádné správní řízení, včetně řízení odvolacího, jehož podkladem byl dekret č. 108/1945 Sb., přičemž vadnost nebo nesprávnost tohoto řízení nebyla ničím doložena. Také Ústavní soud má zato, že stěžovatelka zjevně neopodstatněně považuje přípustnost trestního postihu své matky V. J. podle dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, za podmínku konfiskace jejího majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a FNO, neboť důvodem konfiskace byla skutečnost, že V.J. se v době okupace obrátila na německý okupační úřad se stížností na osobu židovského původu, což ostatně sama před trestní komisí doznala, tedy schvalování nacistických rasových zákonů. Vzhledem k tomu, že správní rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro konfiskaci, mělo jen deklaratorní charakter, byl majetek stěžovatelky konfiskován s účinky ex tunc, ke dni účinnosti dekretu č. 108/1945 Sb., což znamená, že se tak stalo mimo rozhodnou dobu, jejíž existence je základní podmínkou restitučních nároků podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

Lze tedy mít zato, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními §§ 120, 132 o. s. ř., upravujícími průběh dokazování i hodnocení důkazů v jeho rámci provedených, a respektovaly tím zásady vyplývající z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z důvodů, jež byly již konstatovány, nedošlo proto ze strany obecných soudů ani k porušení práva zakotveného v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vycházeje z těchto úvah, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 1994

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj