Constitutional Court dismisses claim alleging property rights violation due to unclear ownership and lack of urgent need.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a violation of property rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found the complaint unfounded because the applicant failed to clarify her actual ownership of the disputed lands, which had been previously expropriated and returned to the state. Consequently, the court determined that the lower court's application of the Rehabilitation Act did not constitute a constitutional violation.
Regesto Legislator
Generato dall'IACharter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 11; Article 11 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms; The Constitutional Court dismisses a complaint alleging a violation of property rights when the applicant fails to substantiate their ownership claim and the lower court's decision does not violate constitutional principles.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Sp. zn. I. ÚS 45/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky L. J., zastoupené advokátem JUDr. E. B., týkající se ústavní stížnosti,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka předložila Ústavnímu soudu ústavní stížnost ze dne 15. 3. 1994 s tím, aby Ústavní soud vyslovil nález, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 1993, č. j. 22 Co 272/93 - 25, bylo porušeno její právo vlastnit majetek a tímto majetkem svobodně disponovat ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. Doplnění stížnosti bylo provedeno podáním ze dne 22. 5. 1994.
Ústavní soud zjistil, že z podání není jasné, do jaké míry je navrhovatelka skutečně vlastnicí pozemků, jejichž vrácení se domáhá, protože ponechala bez povšimnutí zjištění městského soudu, že pozemky, jejichž zástavbou navrhovatelka argumentuje, nebyly již v roce 1968 předmětem jejího daru státu, neboť byly již dříve jejím právním předchůdcům za náhradu vyvlastněny pro účely výstavby a v roce 1962 bylo pro tyto pozemky vloženo vlastnické právo státu.
Protože Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, nezabývá se správností hodnocení důkazů okresním a městským soudem, pokud neměly za následek porušení ústavních procesních principů. Jestliže městský soud ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že při posuzování žaloby navrhovatelky má být postupováno podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a že vydání předmětných pozemků brání neexistence tísně ve smyslu § 6 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona, nevyplývá z toho, že byl porušen čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, takže jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 1994
JUDr. Vladimír P a u l
soudce zpravodaj