Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 124/93 ECLI:CZ:US:1994:2.US.124.93 Generato dall'IA

Constitutional court dismisses restitution claim for property confiscated by law during the Nazi era.

Numero d'incarto II.ÚS 124/93
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed a constitutional complaint challenging a lower court's rejection of a property restitution claim. The applicant argued that his mother's property was confiscated by law in 1945 without a specific decree, yet the courts applied the 1991 Rehabilitation Act which only covers administrative acts. The court ruled that the 1991 Act explicitly excludes cases where property was acquired during the period of personal unfreedom by unreliable state persons, thereby barring the claim.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 1 odst. 5 z. č. 87/1991 Sb.; § 1 odst. 2 dekretu č. 108/1945 Sb.: The Rehabilitation Act does not apply to property acquired during the period of personal unfreedom by persons deemed unreliable by the state, even if the acquisition occurred via law rather than administrative act.

Parole chiave

Generato dall'IA
property restitution Nazi era confiscation Rehabilitation Act exclusion state unfreedom period constitutional complaint dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 1 odst. 5 z. č. 87/1991 Sb.
§ 1 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.
§ 72 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

K vydání majetku konfiskovaného dle dekreta republiky č.108/1945 Sb.

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 23. 2. 1994 v senátě

ve věci ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Mostě

ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C 2924/91 ve spojení s rozsudkem

Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 1993 sp. zn. 10 Co

329/93, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka

řízení a Městského podniku bytového bytového hospodářství jako

vedlejšího účastníka řízení

t a k t o :

N á v r h s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ust.

§ 72 odst. 1, písm. a) z. č. 182/93 Sb. podal E. O. proti

rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem jako účastníku řízení.

Stěžovatel se návrhem k OS v Mostě, ve smyslu z. č. 87/1991 Sb., o

mimosoudních rehabilitacích, domáhal proti odpůrci, Městskému

podniku bytového hospodářství v Litvínově, vydání těchto

nemovitostí: 1/2 domu, čp. 575 a parcelu č. 331, zapsané na LV č.

1 pro k. ú. H. L., obec L.

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C

2924/91 žalobu na vydání nemovitostí zamítl. Odvolací soud v Ústí

nad Labem rozsudek napadený odvoláním stěžovatele prozkoumal

a v plném rozsahu jej potvrdil svým rozhodnutím ze dne 8. 9. 1993

sp. zn. 10 Co 329/93.

Stěžovatel podal v zákonné 60-ti denní lhůtě dne 4. 11. 1993

k Ústavnímu soudu ČR stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zák.č.

182/93 Sb. a poukazuje na porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny

základních práv a svobod.

Ke stížnosti přiložil plnou moc své právní zástupkyně

a rozsudek KS v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 329/93.

Stížnost, která směřuje proti rozhodnutí KS v Ústí nad Labem,

jako soudu odvolacího, odůvodnil tím, že se domnívá, že

pravomocným rozhodnutím bylo v řízení, jehož byl účastníkem,

porušeno jeho základní právo ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny

základních práv a svobod a navrhuje zrušení citovaného rozsudku.

Posledními vlastníky shora uvedených nemovitostí byli rodiče

navrhovatele, a to každý z jedné poloviny. Ideální 1/2, náležející

otci navrhovatele, byla v prosinci 1946 konfiskována na základě

dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci

nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Ohledně majetku

matky stěžovatele konkrétní konfiskační výměr nebyl vydán. Z této

skutečnosti navrhovatel dovozuje, že přechod vlastnictví z ideální

1/2 nemovitostí na stát, na základě dekretu č. 108/1945 Sb.- tj.

ex lege, nenastal. Jak uvádí, existence konfiskačního výměru je

předpokladem pro možnost použití opravných prostředků, (lze se

odvolat k Zemskému národnímu výboru v Praze), s uvedením

konkretizace rozsahu provedené konfiskace.

Státní orgány v roce 1951 odepřely matce navrhovatele možnost

vykonávat vlastnická práva k 1/2 nemovitostí. Tímto postupem došlo

k převzetí 1/2 nemovitostí státem bez právního důvodu. Stěžovatel

dále namítá, že v případě, že všechny úkony spojené s osobami

státně nespolehlivými učiněné v době nesvobody jsou právně

neplatné, je takováto argumentace v přímém rozporu jak s dekretem

presidenta republiky č. 5/1945 Sb., tak i se zákonem č. 128/1946

Sb.

Nadto pak odvolací soud podle názoru stěžovatele pochybil

v tom, že mu nebylo povoleno dovolání, ačkoli ve věcech

restitučních, podle názoru bývalého Ústavního soudu ČSFR, jde

o takový zásah do práv občana, že by povolení dovolání bylo na

místě.

Stěžovatel se domnívá, že pravomocným rozhodnutím bylo

v řízení, jehož byl účastníkem, porušeno jeho základní právo.

Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad

Labem, jako soudu odvolacího, zrušil.

Ústavní soud si vyžádal k projednávání spis vedený v předmětné

věci u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2924/91. Ze spisového

materiálu bylo zjištěno následující:

Obytný dům čp. 575 s parcelou č. 331 k. ú. H. L., získali do

vlastnictví na základě kupní smlouvy dne 10. 4. 1941 rodiče

stěžovatele, a to každý 1/2. Oba rodiče byli německé národnosti,

otec padl jako německý voják v roce 1944.

Konfiskačním výměrem vydaným okresním Národním výborem v Mostě

ze dne 20. 12. 1946 č.j. 33489/46-XII-20- b) o 16 došlo ke

konfiskaci majetku E. O., na základě dekretu presidenta republiky

č. 108/1945. Kromě domu byla konfiskována i obchodní jednotka

v domě, včetně skladiště zboží a peněžitý vklad.

Navrhovatel požádal ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb.-

povinnou osobu - Městský podnik bytového hospodářství Litvínov,

o vydání nemovitostí. Žádost Městský podnik bytového hospodářství

odmítl s tím, že nemovitosti vydat nelze s ohledem na důvod

konfiskace (dekret č. 108/45 Sb.). Stěžovatel proto podal k OS

v Mostě návrh na vydání 1/2 čp. 575 s parc. č. 331. k. ú. L.

proti shora uvedenému odpůrci, neboť jak uvádí, jedná se o majetek

po matce, která zemřela 27. 1. 1975. V průběhu řízení navrhovatel

rozšířil svůj návrh ve smyslu ust. § 2 odst. 1 z.č. 243/1992 Sb.

i na 1/2 nemovitosti po zemřelém otci.

Sdělením Okresního úřadu v Mostě - finančního referátu - bylo

potvrzeno, že dům čp. 575 s parcelou č. 331 k.ú. H. L. byl

konfiskován, jako majetek otce stěžovatele, výměrem ONV v Mostě ze

dne 20. 12.1946 č.j. 33489/46-XII-20-b/0-16, který se však ve

spise nenachází. Odvolání na zrušení konfiskace podané v roce

1948 matkou stěžovatele bylo Zemským národním výborem v Praze

zamítnuto. Zamítnutí žádosti bylo roce 1951 Krajským národním

výborem v Ústí nad Labem potvrzeno. V roce 1975 opětovně žádala

matka stěžovatele o vrácení id. poloviny majetku. Sdělením SKNV

v Ústí nad Labem č.j. fin. 7968/74/La ze dne 12. 2. 1975 byla

žádost zamítnuta s odůvodněním, že žadatelka je hlášena od roku

1939 až do doby skončení okupace jako osoba německé národnosti,

s řečí německou, a proto došlo ke konfiskaci jejího majetku podle

dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. ex lege. Tato

skutečnost je dále potvrzena sdělením Stát. notářství v Mostě, ke

spisu č.j. D 464/46.a č.j.D 156/75 ze dne 15. 6. 1992, které dále

uvádí, že na LV č. 1 obce L., v k.ú. H. L. je důvod přechodu

vlastnictví na stát u obou manželů O. totožný, tj.

konfiskace majetku podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945

Sb. O vydání výměru nelze pochybovat, neboť skutečnosti uvedené ve

výměru potvrzuje vyhláška ONV v Mostě č.j. 33489 ze dne 6. 1.

1947, založená v materiálech OÚ v Mostě.

V průběhu řízení před OS v Mostě navrhovatel omezil svůj

doplňující návrh v tom směru, že žádá vydání pouze id. 1/2 nem. po

zemřelé matce.

Rozsudkem OS v Mostě č.j. 8 C 2924/91-30 ze dne 13. 4. 1993

byl návrh navrhovatele v plném rozsahu zamítnut. V odůvodnění soud

uvedl, že ve smyslu § 4 odst. 1 z.č. 87/91 Sb. je nepochybně

odpůrce osobou povinnou a navrhovatel dle § 5 odst. 2 zák.č.

87/91 Sb. včas vyzval odpůrce k vydání nemovitostí.

Soud vyvozuje z předložených listinných důkazů, že majetek, po

rodičích stěžovatele byl konfiskován celý, neboť oba rodiče

splňovali podmínky konfiskace podle § 1 cit. dekretu, i když

u matky navrhovatele nedošlo ke konkrétnímu vydání konfiskačního

výměru. V případě otce stěžovatele se jedná o osobu, která splňuje

podmínky § 1 dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb. Občanství

matce stěžovatele, bylo vráceno v prosinci 1945. V případě nároků

na vrácení nemovitého majetku lze užít pouze zákona č. 87/91 Sb.,

neboť i když část zastavěné parcely č.331 je vedena jako zahrada,

není možná aplikace zákona č. 229/91 Sb. a zákona č. 243/92 Sb.,

protože nejde o zemědělskou půdu využívanou k zemědělské výrobě

(ust. § 1 odst.4 uvedeného zákona).

Jako rozhodující otázku si soud vytkl posoudit, zda nabytí

majetku státem na základě konfiskace ( dekretem č. 108/45 Sb.), je

právně významným faktem z hlediska jediného rozhodného zákona,

a to zákona č. 87/91 Sb., tj., zda se tento zákon může dotýkat

i případných následků některých majetkových a jiných křivd (§ 1)

konfiskačním výměrem založených. Zákon č. 87/91 Sb. uvádí jako

rozhodné období pro posouzení restitučních nároků dobu od 25. 2.

1948 do 1. 1. 1990. Pro oblast občansko-právních vztahů je dále

významné ustanovení § 6 odst.1-2 z.č.87/91 Sb. (tj., kdy nastupuje

povinnost věc vydat ve vztahu k důvodu přechodu vlastnictví na

stát). Použití § 6 odst. 1 písm. a-h z. č. 87/91 Sb. není možné,

neboť nelze hovořit v dané věci ani o znárodnění ani o vyvlastnění

za náhradu. Další možností je použití § § 6 odst.2 zákona ve

vztahu k ustanovení § 2 odst.1 písm. c), tj. povinnost věc vydat

a dále případy převzetí majetku státem bez uvedení právního

důvodu. Politickou perzekucí uvedenou v zákoně je nutno vyloučit

společně s postupy porušujícími obecně uznávaná lidská práva

a svobody, neboť právním důvodem odnětí majetku je konfiskace na

základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Pokud by bylo

možno spojovat konfiskaci nikoli ex lege, ale pouze v souvislosti

se správním rozhodnutím ve smyslu ust. § 1 odst.4 dekretu, pak by

se včetně časového posunu v takových majetkových důsledcích mohlo

jednat o majetkové důvody ve smyslu § 2 odst. 1 z. č. 87/91 Sb.

Správní akt - konfiskační výměr k polovině nemovitostí vydán

nebyl, ale přesto neodpadl zákonný důvod k převzetí takového

majetku, jak uvádí dekret presidenta republiky č. 108/45 Sb.

Rozhodnutí správního orgánu mohlo pouze identifikovat majetek

podléhající konfiskaci z hlediska evidenčního a poskytnout možnost

vyvinit se osobě německé nebo maďarské národnosti dle § 1 - 2

dekretu č. 108/45 Sb. Této možnosti, jak vyplývá z listinných

důkazů, matka stěžovatele využila, ale bez úspěchu. Osvědčení

o nabytí československého občanství získala matka stěžovatele až

13. 12. 1945, tj. po nabytí účinnosti shora uvedeného dekretu

(účinný ke dni vyhlášení, tj. k 30. 10. 1945). Je tedy třeba

dovodit, že vydání případného výměru o konfiskaci majetku by nic

nezměnilo na skutečnosti, že konfiskace celé nemovitosti proběhla

již ze zákona ke dni jeho účinnosti, tj. k 30. 10. 1945, tedy mimo

rozhodné období uvedené v zákoně č. 87/91 Sb. ve znění pozdějších

předpisů. Soud s ohledem na tyto úvahy návrh jako nedůvodný

v celém rozsahu zamítl.

Navrhovatel podal proti citovanému rozsudku odvolání.

V odůvodnění mimo jiné uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu 1.

stupně v tom, že konfiskace majetku nastávala ex lege, aniž by

byla konkretizována tzv. konfiskačním dekretem.

Krajský soud po přezkoumání napadeného rozsudku OS

a předchozího řízení v Mostě tento rozsudek v plném rozsahu

potvrdil.

V odůvodnění se ztotožnil s hodnocením důkazů OS v Mostě

a dále uvedl, že navrhovatel není osobou oprávněnou ve smyslu ust.

§ 3 z. č. 87/91 Sb., naproti tomu zdůraznil, že podle § 1 odst.

1 čl. 2 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 se s konečnou

platností a bez náhrady konfiskoval veškerý movitý a nemovitý

majetek, jenž byl ve vlastnictví všech osob německé nebo maďarské

národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. Je tedy nutné

dovodit, že konfiskace vyplývala přímo z citovaného právního

předpisu a ve správním řízení byly řešeny pouze připadné výjimky

z konfiskace.

Ústavní soud ČR při hodnocení případu dospěl k závěru, že

obecně platí a existuje rovina dekretů, zákonů a rovina správních

aktů, ale tuto problematiku není důvodu aktualizovat, protože může

nastat situace, že správní akt (tak, jak se s ním počítá v § 1

z.č. 87/91 Sb.) bude spadat i do období rozhodného z hlediska

zákona č. 87/91 Sb. k únoru 1948 - až listopadu 1989. Zákonodárce

proto na tyto případy pamatoval a výslovně se jich dotkl v § 1

odst. 5 z. č. 87/91 Sb. tím, že stanovil, že zákon č. 87/91 Sb.

nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody

osobami státně nespolehlivými nebo v důsledku rasové persekuce.

Sám zákon tedy problematiku přechodu vlastnictví ze zákona nebo až

v souvislosti se správním aktem řeší a to tím, když upravuje

předmět úpravy v § 1 odst. 5 z.č. 87/91 Sb. tak, jak bylo již

konstatováno shora, totiž, že zákon č.87/91 Sb. nelze použít, když

byl majetek získán v době nesvobody. Předmětná nemovitost byla

nabyta osobou státně nespolehlivou a v době nesvobody. Protože

navrhovatel neprokázal, že jeho matka, je osobou spadající pod

výjimku osob dle § 1 odst. 2 dekretu č. 108/45 Sb., nelze v daném

případě aplikovat zákon č. 87/91 Sb. Proto není návrh navrhovatele

důvodný a byl zcela správně soudy obou stupňů zamítnut. Nedošlo

rovněž k porušení lidských práv a svobod ve smyslu Listiny

základních práv a svobod.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 23. 2. 1994