Supreme Court dismisses appeal as inadmissible due to monetary limit under Civil Procedure Code.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Supreme Court of the Czech Republic declared the appellant's leave to appeal inadmissible because the disputed amount did not exceed the statutory monetary threshold. The appellant sought to challenge a second-instance decision ordering payment of approximately 30,272.50 Kč regarding a delay penalty, arguing for a retrial. The court ruled that under the Civil Procedure Code, appeals against such decisions are barred unless specific exceptions like consumer contracts apply, which were not present here.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 237 odst. 1 písm. d) a § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu: Dovolání proti rozhodnutí o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč je nepřípustné, pokud nejde o vztahy ze spotřebitelských smluv, pracovněprávní vztahy nebo jiné výjimky.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. října 2011, č. j. 60 C 289/2009-93, zastavil řízení ohledně tam specifikovaného poplatku z prodlení a ohledně částky 1.722,78 Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 30.272,50 Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.). K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. května 2012, č. j. 53 Co 52/2012-116, citovaný rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku I. (který nebyl odvoláním napaden) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Usnesením ze dne 6. června 2013, č. j. 26 Cdo 839/2013-140, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací odmítl dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu a rozhodl o nákladech dovolacího řízení účastníků.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 60 C 289/2009-171, zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 28. dubna 2014, č. j. 53 Co 90/2014-187, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili. Dovolací soud dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů není dovolání přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení § 237 o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2 (o. s. ř.); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolací soud zastává názor, že i za současné úpravy přípustnosti dovolání se peněžitý limit upravený v ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. uplatní, a to i vzhledem k návaznosti citovaného ustanovení na ustanovení § 237 o. s. ř., i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000,- Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod č. 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 25. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014).
V projednávané věci se dovolatel podle obsahu žaloby (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) domáhal obnovy řízení v části, v níž mu bylo rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu uloženo zaplatit žalobcům částku 30.272,50 Kč (s příslušenstvím, k němuž se při posouzení otázky přípustnosti dovolání nepřihlíží), tj. částku nepřevyšující 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu